Sebevědomí aneb jak se k němu chovat, když si nejsem jistá, jestli o mě stojí

Sebevědomí aneb jak se k němu chovat, když si nejsem jistá, jestli o mě stojí
Aktuality

Taková situace nastává buď úplně na počátku, kdy se muž vyjadřuje jen v náznacích, o nichž si nejsme jisté, co vlastně znamenají (bojíme se, že neznamenají to, co chceme) nebo i v průběhu „balení“, kdy máme pocit, že je nějak chladnější, než byl včera.

Často začnou naskakovat návykové myšlenky (je to jako vždycky, nic nebude…., odejde, jako ti před ním…, zase ho sbalí moje kamarádka…, jsem ztracený případ…)

My si je většinou neuvědomíme, čeho si ale všimneme, že místo původního vzrušení z možného dobrodružství či radosti z naděje na vztah se plíživě objeví tíseň a úzkost. Také bezradnost, protože dokud jsme si myslely, že nás chce, chovaly jsme se sebevědomě a spontánně. Teď už si ale nejsme jisté. A spousta z nás si myslí, že to nesmí dát najevo, protože tak nějak cítíme, nebo jsme už vyzkoušely, že citové vydírání, nebo „dolejzání“ nepomůže, určitě ne dlouhodobě, a navíc se při tom cítíme hloupě a zranitelně.

Uvědomujeme si tu proměnu: jak je možné, že dokud jsme si myslely, že o nás stojí, byly jsem sebevědomé a v pohodě a najednou je z nás roztřepaný uzlíček nervů, který neví, co říct a jak se zachovat.

Proměna je právě v hodnocení celé situace: dokud ji vyhodnocujeme jako „Stojí o mě“, jme v pohodě, cítíme se cenné a ceněné a připadá nám úplně samozřejmé, že se muž snaží a dobývá nás ze všech sil.

Pak se ale stane nějaká maličkost, ohlédne se za jinou ženou, nevolá v dohodnutou dobu, přijde mu neznámá sms, nebo naopak dlouho neodpovídá na tu naši. A mávnutím kouzelného proutku je naše sebevědomí pryč, té druhé to sluší víc a navíc se na ni nějak dlouho díval a ještě k tomu právě dnes vypadáme úplně příšerně.

Co taková situace říká a o nás a našem sebevědomí? Že je velmi závislé na našich pocitech a konkrétní situaci. Takže vlastně skoro žádné nemáme. Skutečné sebevědomí je však bohatý komplex dojmů, které nám říkají, že jsme dobré právě takové, jaké jsme, bez ohledu na to, jestli to někdo vidí nebo ne, a dokonce, i když to zrovna nikdo neocení. Zažíváme-li sebe samu takto, nejsme ohroženy proměnou nálady v případě, že nám už dvě hodiny neodpověděl na naši sms. Protože víme, že jsem skvělé a žádoucí a pokud by se zrovna tento mládenec neuměl chovat a docenit, koho má vedle sebe, stejně si nás nezaslouží, tedy žádná škoda a není důvod se trápit. A nebo se mu opravdu líbí víc nějaká jiná a to je také v pořádku, protože je normální, že chlapi mají různý vkus a pokud my nejsme žena jeho snů, zase to nic neznamená, protože pro někoho jiného budeme určitě božské stvoření. Takže je všechno OK, tak jak to je a my můžeme být v pohodě. Vypadá-li náš vztah nadějně a on to cítí, byl by blázen, kdyby odcházel. A pokud ne, ať je šťasten s jinou a my s jiným.

Zažíváme-li situace výše popsaným způsobem, chováme se přirozeně v každém okamžiku a obvykle se nás muži drží, protože vnitřně silné, autentické ženy se jim líbí nejvíc.

A co s tím, když to takto nezažíváme? Pozor: nefungují hry, ať už třeba hra na to, že nás vůbec nezajímá, záměrně počkám 2 hodiny, než odpovím na sms, nebo dělání naschválů, jako například nepřijít na domluvenou schůzku. Když máme potřebu se vymezit silou, dáváme o sobě jasnou informaci, že se vlastně cítíme slabé. Jako některé ženy žebrají o lásku doprošováním se (což je trapas), jiné se snaží získat pozornost pomocí výše uvedených her a výsledek nebude dlouhodobě o nic lepší. Obojí je důkaz chybějícího sebevědomí.

Řešení je jako vždy ve vaší mysli. Když zažíváte výše popsané problémy, na změnu chování se soustřeďte jen v případě, že je do očí bijící. Děláte-li scény, pláčete příliš často, nebo vyčítáte muži nedostatečný zájem, neustále mu píšete a zjišťujete, kde je, kam jde a kdy se zase uvidíte, bylo by moc dobře, kdybyste se ovládla, protože tohle otravuje i největšího getlemana.

Pokud se chovat umíte, jen se necítíte přirozeně, nejste si jistá, jestli se jej můžete dotknout, obejmout ho nebo si mu sednout na klín, jestli se můžete zeptat, jestli má druhý den čas; začněte se soustředit dovnitř vaší mysli a zjistěte pochybnosti, které máte. Nejspíš se objevily ze špatné předchozí zkušenosti s muži, někdo vás zranil, nebo se nezachoval úplně hezky. To ale vůbec neznamená, že každý muž je takový a že musíte zůstat doživotní smolařkou. I když vám sebevědomí chybí, neexistuje žádné pravidlo, že to tak musí zůstat. Nalezněte ve své mysli, čeho se týkají vaše sebe pochybnosti a pracujte s nimi, Čím jistěji se budete cítit sama se sebou, tím přirozenější vaše chování bude a vy na něj už nemusíte myslet, jste jednoduše spontánní v každé situaci.

Naše mysl ale má totiž tendenci právě negativní zkušenosti zevšeobecnit: jestliže se to stalo jednou, dá se čekat, že se to stane zase. Když nás předem napadne, že to zase dopadne špatně, budeme zažívat úzkost, na kterou se naváže třeba sevřený hlas a neschopnost se chovat přirozeně, situace vyhodnocujeme jinak, než když jsem v pohodě a všude vidíme nebezpečí, kterého bychom si jinak nevšimly. Musíte přepracovat tento způsob černého vidění. Budete-li předpokládat, že to zase špatně dopadne, s velkou pravděpodobností se vlivem prožívané úzkosti budete chovat divně, jinak, než byste se obvykle chovala, a ono to pak opravdu dopadne špatně. Až na to, že jste si to způsobila sama svou úzkostí.

Zůstaňte optimistkou. Důvěřujte svým kvalitám. Pracujte na sobě, abyste byla sama na sebe hrdá. A ověřte sama na sobě, že když budete do světa hledět s radostí a budete si vážit sama sebe, budou se k vám muži chovat hezky. A dříve nebo později ten, který přijde, bude chtít zůstat. A bude moc dobře vědět, proč to dělá.

 

„Neexistuje zdravá žárlivost, vše co je opravdu zdravé,
je zdrojem trvalé lásky a štěstí.“