Zase to sebevědomí aneb pocit, že mě ostatní nemají rádi

Zase to sebevědomí aneb pocit, že mě ostatní nemají rádi
Aktuality

V našich krajích je nízké sebevědomí častý problém. Může se projevit mimo jiné jako pocit, že mě ostatní nemají rádi, že se mnou nechtějí být.

Omlouvám se, že tak často obviňuji rodiče, ale je to jeden z hlavních zdrojů. Buď jsme v takovém případě měli rodiče agresivní, kteří nerespektovali naše potřeby, naše názory, pocity, a nedovolili nám rozvinout důvěru v sebe sama. Nebo jim samotným chybí schopnost se prosadit a potřebná sebedůvěra. Obojí je stejného původu – není zde dostatek sebevědomí, který se projeví buď jako agrese, nebo přílišná úzkost vyjádřit, co cítíme, co si přejeme. V obou z těchto případů rodiče zakládají svému dítěti na velké problémy ve vztazích.

Pokud vám připadá, že vás ostatní nemají rádi, je zde víc možností:

Buď je to jen váš pocit, to znamená, že vyhodnocujete sebe sama jinak, než jak vás vidí ostatní. Ostatní vás vnímají jako sympatickou, příjemnou ženu, vy si například myslíte, že se přetvařují ze soucitu k vám, protože je jim jasném že jste naprosto neschopná.

V tomto případě máte přehnaně rozvinutou schopnost všímat si pouze takového chování, které vnímáte jako kritické vůči vám, a to vám potvrzuje váš názor, že jste k ničemu a ostatní to vidí. Lékem je vědomě se soustředit na pozitivní reakce okolí, nejlépe si je zapisovat, a postupně si uvědomit, že negativní hodnocení ostatních bylo jen ve vaší hlavě. Tato situace je obvyklá spíše u neagresivních, ale současně přehnaně submisivních rodičů. A začněte vyjadřovat své pocity, názory, komunikujte, tím si postupně potvrdíte, že i vy máte právo na svůj názor a že projevem přátelství není, že spolu ve všem souhlasíte. Kritická zpětná vazba podaná v dobrém stylu je projev opravdového přátelství a úcty.

Horší možností je, že vás ostatní skutečně vidí jako komplikovanou osobnost, která dává málo prostoru ostatním, nedá se s ní diskutovat, vše vnímá jako útok a bere si věci příliš osobně. Že tomu tak skutečně je, poznáte podle toho, že i vy sama budete ostatní vnímat tak, že vám brání prosadit vaše názory, nejste schopna je opravdu vyslechnout, nebo to děláte, ale jde vám jen o prosazení vlastních cílů a názorů, myslíte si, že máte vždycky pravdu. Vlivem agresivních rodičů nebo jiných autorit, třeba raných kamarádů, jste rozvinula příliš mnoho obranných systémů. Tolik vám brali váš prostor, že jste se naučila vidět nebezpečí všude a přecházíte do útoku, i když to není třeba. Potom vás ostatní vnímají jako obtížnou a nechtějí s vámi být, pracovat, jste pro ně přehnaně kritická a nepříjemná.

Tady je pomoc trochu těžší. Nejdřív odpusťte všem, kdo vám ubližovali a omezovali váš osobní prostor. Tím se postupně vyvážete ze starých svazků, které vás nutí opakovat vzorce chování, které vám samotné ubližovaly a které teď nevědomky uplatňujete vůči ostatním. Bez aktu pochopení a odpuštění není trvalá změna možná. A začněte se soustředit na pozitivní kvality ostatních. V rámci nutnosti udržení vnitřní integrity a pocitu alespoň nějakých kvalit jste se naučila být přehnaně kritická a soustředíte se na špatné vlastnosti ostatních, což vám samotné dává pocit, že na to nejste tak špatně. Ale ve skutečnosti si tak zbytečně ubližujete. Jakmile se naučíte vnímat kvality ostatních, uvidí je i oni na vás a začnou vám dávat pozitivní zpětnou vazbu, což postupně, díky opakujícím se příjemným zkušenostem, bude zvedat vaše sebehodnocení. Přemýšlejte nad tím, co ostatní potěší a dělejte to. Oni vám to budou vracet a vy zjistíte, že svět není tak špatný a zlý, jak vám připadal vlivem nedostatečného ocenění, empatie a lásky ve vašem dětství. Nejhorší chybou je uzavřít se do sebe s pocitem křivdy.

Tahle cesta není snadná a je to na několik let, ale určitě se vyplatí. Na jejím konci se budete cítit jako znovuzrozená, jako jiný člověk v jiném světě.

„Neexistuje zdravá žárlivost, vše co je opravdu zdravé,
je zdrojem trvalé lásky a štěstí.“