Deprese – opustila mě kvůli ní přítelkyně

Deprese – opustila mě kvůli ní přítelkyně
Partnerská poradna on-line

Žiji 13 let se ženou. Je mi 40 let, mám 20 syna, jsem učitelka, terapeutka a sociální kurátorka. Prvních 5 let vztahu jsme žily v utajení, jsme na malém městě, bylo to velmi těžké a samozřejmě pomluvy běžely městem, že jsme se často bály chodit i ven. Chodily jsme do práce, vychovávaly společně syna, bylo mu tehdy 6 let. Iva chtěla abychom to řekly veřejně, byla nešťastná, že žijeme v bublině, často plakala a pila. Potom se najednou zbláznila do jedné perverzní ženy, mě vyčítala, že se nemůžeme držet za ruce před lidmi a s touhle může, že se za ní nestydí. Já se za ni nestyděla, jen jsem tušila co to způsobí, převrátí nám to život naruby. Vrátila se s pláčem po měsíci s velkými omluvami, že mě miluje, byly jsme opět šťastné, byla pořád se mnou držela mě v náručí, přistoupila jsem na to jít s pravdou ven. Nastalo učiněné peklo, ztratily jsme všechny kamarády, její rodina s ní úplně přestala komunikovat, dům napsali na jejího bratra, hroutila se, že nemá rodinu, že ji připravili o domov, mě vyštípali z práce.

Našla jsem si jinou práci. Náš život se srovnal, semkly jsme se, jezdily jsme na dovolené, rozjely jsme víkendovou hospodu, vedeme ji samy dvě, máme společné přátelé, každá máme své zájmy jsme tolerantní a pak máme čas jen pro sebe zažité rituály, vše děláme společně.  

Iva mi říkala, že musím vyhledat pomoc, nechtěla jsem si přiznat, že jsem blázen, styděla jsem se, rozjely se mi hrozné deprese, ve škole jsem fungovala jako robot a to mě vyčerpávalo, že jsem doma ležela a spala. Vyhledala jsem pomoc, beru léky. Teta Ivy zemřela brzy v březnu. Zbyl po ní dům, kde žila ještě její starší sestra, Iva v tom domě vyrostla, milovala to tam a protože bylo hodně dědiců, domluvily jsme se, že je vyplatíme a tetu tam necháme bydlet a jednou až teta nebude, tak tam půjdeme. Bydlely jsme ve vejminku v jedné místnosti a rekonstruovaly dům. Moje deprese v tom stísněném domku začaly být silnější.

Já jsem na ní pozorovala změny, trávila veškerej čas se svou rodinou, já jsem ji prosila, aby se mnou trávila čas, domluvily jsme si několik večeří, vždy na ně zapomněla. 8.7. přišla z práce v 13h a řekla mi , že se mnou nechce už být, že tady můžu zůstat, že mi pomůže v klidu to zvládnout . Já brečím, hysterčím a ona se hrozně diví, nevím co čekala. Kromě toho se mnou stále spí v posteli a drží mě v náručí. Včera mi řekla, že žít s člověkem s depresema není jednoduché, že nemůže ale já jsem zrovna udělala hrozný pokroky, kdyby to udělala před rokem, tak bych to třeba chápala. Já jsem tady doma, jiný domov nemám, nemám kam jít, dala jsem sem všechny peníze, není tady věc, kterou bysme nekupovaly spolu, já nechci pryč a nechci být bez ní, neumím si představit den bez ní, nerozumím tomu, nechápu to, je to jako zkrat, nevím co mám dělat.

Radka

Petra Jarošová odpovídá:

Radko, to, co teď zažíváte, je opravdový zkrat. Ve vašem životě se nakupilo příliš mnoho věcí najednou a projevilo se to depresí. Co nyní hlavně potřebujete, je pokračovat v terapii. Moje stránky nejsou určeny nemocným lidem, protože nástroje, se kterými pracuji, jsou schopny použít jen zdravé ženy s určitým vnitřním nadbytkem, který vám dlouhodobě chybí.

Na co byste neměla zapomenout, je to, že vaše přítelkyně se k vám zachovala velmi hezky, když vám řekla, že z domu nemusíte odcházet a když se vám snaží být oporou.

Nikdo není povinen nás milovat. Dokonce, ani když jsme na tom bídně, nemá tu povinnost. Ona před odpovědností neutíká a to je od ní velmi laskavé. Buďte jí vděčná za všechny hezké roky a nedělejte jí to těžší. Ubíráte si body a důstojnost. Nejste blázen, jen jste nemocná. Deprese se dá velmi dobře léčit, když na sobě budete pracovat s dobrou terapeutkou. Za pár měsíců můžete být z nejhoršího venku a pak se budete na všechno dívat jinak.

Při depresi vyhodnocuje člověk všechny situace jako bezvýchodné a vidí je daleko horší, než ve skutečnosti jsou. V tomto stavu nemůžete věřit ničemu, co vás napadá, protože to je příliš černobílé a neobjektivní. S pomocí terapie postupně změníte postoj k situacím, kterými jste ve svém životě prošla, budete schopná je vidět ne jako smůlu nebo neštěstí, ale jako zkušenost, díky níž budete lépe chápat lidi, kteří se nalézají v podobné situaci, jako jste teď vy, a možná budete mít chuť jim začít pomáhat.

Právě ty nejhorší situace v životě můžeme využít k tomu, abychom v sobě probudili soucit s druhými a našli v sobě sílu pomoci jim měnit jejich životy k lepšímu. Z celého srdce vám přeji, abyste v sobě tuto sílu našla. Jakmile se člověk přestane soustředit na vlastní bolest a začne se dívat okolo, jak by mohl něco udělat pro ostatní, kteří jsou na tom třeba ještě hůř, je vyhráno. Celý váš život včetně bolestných zkušeností získá nový smysl a vy zjistíte, že je daleko lepší, když druzí potřebuji vás, než když vy čekáte na pomoc druhých.

Moc vám držím palce, abyste vše zvládla… Pusťte se do práce na sobě a vše se změní. S vnitřním nadbytkem, který získáte, budete daleko přitažlivější a nemusíte se bát, že byste zůstala sama. Až budete zářit jako slunce, určitě bude spousta těch, kdo se budou chtít ohřát v jeho svitu.

Váš dotaz

Zde můžete zadat dotaz. Dáma v nouzi si vyhrazuje právo publikovat Váš odeslaný dotaz. Pokud si nepřejete uveřejnit Vaše jméno, zvolte smyšlené.

Pište, prosím, své otázky s diakritikou, tedy s háčky a čárkami. Nemám časový prostor vaše otázky textově upravovat. Moc děkuji!



Můžete zadat ještě 1300 znaků




„Neexistuje zdravá žárlivost, vše co je opravdu zdravé,
je zdrojem trvalé lásky a štěstí.“