Když žena rozbije rodinu

Když žena rozbije rodinu
Partnerská poradna on-line

Dobrý den Petro,

pročítám zde příběhy žen, které mají partnera ženatého s jinou ženou a čekají na to až partner svou ženu a děti opustí kvuli ní. Často odpovídáte, že je to vlastně v pořádku, když muž za ní odejde…chtěla jsem se zeptat, jak je to v takovém případě s příčinou a následkem (karmou) pokud žena rozbije rodinu, kde potom trpí děti a trpí i jeho bývalá žena, je možné že si tím vytvoří to, že se jí to v budoucnu stane také?
Jinak Vám velmi děkuji za všechny odpovědi, všem ženám zde, je užasné Vám naslouchat. Byla jsem na Vaši přednášce, byla pro mě neuvěřitelně inspirující, mám s Vámi domluvené setkání a těším se až se vydám na tu dobrodružnou cestu, práce s myslí :-)

Krásný den a děkuji za odpoved

Denisa

Petra Jarošová odpovídá:

Milá Deniso, to je parádní otázka. Máte pravdu, že každým svým jednáním, tím co říkáme i tím, co si myslíme, vytváříme karmu, neboli vytváříme příčiny pro budoucí následky našich činů. Karma není nic osobního ani trest za špatné chování. Jednoduše vždy sklidíme, co zasejeme, i když následek našeho činu může mít různě dlouhé zpoždění.

Aby plně dozrály následky toho, co děláme, říkáme, myslíme si, potřebujeme splnit čtyři podmínky: Musíme znát situaci, do které vstupujeme, chceme ten čin vykonat, vykonáme jej a máme z jeho následků radost. Čím více z těchto čtyř bodů chybí, tím slabší je karmický následek.

V případě činu, o kterém píšete, je tady potom spousta možností a také mnoho různých následků. Pokud žena totiž opravdu vědomě rozvrátí fungující rodinu a je spokojená, že pro sebe urvala, po čem toužila, může skutečně počítat s tím, že dříve nebo později zažije něco podobného na vlastní kůži. Jsem si zcela jistá, že něco takového ženám nedoporučuji. Ty, které vstupují do fungujících vztahů konají, vědomě negativní čin jen z vlastního sobectví.

Situace se změní, když by původní manželka sice chtěla vztah udržet, ale muž v něm dlouhodobě není šťastný. Najednou tu máme zcela jinou situaci, protože v takovém vztahu není šťastná ani manželka, ani její partner, ani jejich děti. I když je žena na muži závislá a chce si jej udržet pro sebe, o lásce tu není řeč; je to čisté její sobectví, když po něm chce, aby s ní zůstal, i když není spokojený. Nikdo nemá povinnost nás milovat a ani my takovou povinnost nemáme. Určitě bychom ale měli být soucitní a laskaví; to je něco, co na rozdíl od lásky na věky může slíbit každý z nás a snažit se o to.

Pokud už se stane, že založený svazek nepřináší štěstí, není nic špatného na tom jej ukončit a umožnit oběma, aby si našli vyhovující partnery. Chtěla byste vy, aby s vámi zůstal partner, který vás miluje, jen ze soucitu? Spousta žen se takto poníží a partnera citově vydírá, aby zůstal. Když se objeví nová žena, často muže spíš vysvobodí z dlouhodobého trápení a tady se o negativním činu mluvit nedá. Současně něco takového může donutit původní partnerku, aby konečně začala pracovat na svém sebevědomí a díky tomu si našla muže, který o ni skutečně stojí. Obviňovat partnera, že on může za to, že nejsem šťastná, je alibismus a čistá projekce vlastních problémů do něj; nemůže to vést ani k rozvoji, ani ke štěstí.

Na druhou stranu hodně záleží na tom, jak nová partnerka přistupuje k té původní. Když ji bude pomlouvat, zakazovat partnerovi, aby se s ní stýkal, když bude žárlit, že spolu dokážou vytvořit přátelský vztah, je to zase čin, který zcela jistě přinese následky, které se jí nebudou líbit.

Žena by si v každém okamžiku měla být jistá, že dělá to nejlepší tak, aby to pomohlo všem zúčastněným. Když myslí jen na sebe, bude logicky potkávat sobce, kteří budou zase upřednostňovat sami sebe. Že to pomůže, nemusí nutně znamenat, že se jim to hned všem líbí. Někdy jsou takové situace jen lekcemi, díky nimž se můžeme naučit něco nového o sobě, být silnějšími a svobodnějšími. Děti často nemají rády školu, ale vzdělání jim potom přinese velký prospěch. Když se nechceme učit dobrovolně, přijdou situace, které nás ke změně donutí.

Čím víc skutečně milujeme, tím víc dáváme svobody svým partnerům být šťastní způsobem a s tím, s kým je mu nejlépe. Paradoxně tato svoboda chutná tak dobře, že se jí většina partnerů vzdát nechce, takže taková žena se nemá čeho bát. Ubývá potřeb být chráněna nějakou obecnou morálkou, co je dobré a co špatné, a přirozeně děláme to, co je dobré pro všechny, bez pocitů viny či úzkosti, hněvu. Takové činy také vytvářejí karmu, ale už jen pozitivní. Když upřímně myslíte na druhé, nedá se toho tolik zkazit a nemáte se čeho bát. Stačí být k sobě upřímná.

Těším se na vás brzo!

Váš dotaz

Zde můžete zadat dotaz. Dáma v nouzi si vyhrazuje právo publikovat Váš odeslaný dotaz. Pokud si nepřejete uveřejnit Vaše jméno, zvolte smyšlené.

Pište, prosím, své otázky s diakritikou, tedy s háčky a čárkami. Nemám časový prostor vaše otázky textově upravovat. Moc děkuji!



Můžete zadat ještě 1300 znaků




„Neexistuje zdravá žárlivost, vše co je opravdu zdravé,
je zdrojem trvalé lásky a štěstí.“