Mám milence

Mám milence
Partnerská poradna on-line

Poraďte mi prosím, mám 14 měsíců milence, je hodný, milý, sexy, je to ztělesnění mé představy o romantickém muži. Má minimum chyb, které vnímám, je rozvedený s téměř vyřešenou minulostí. Plánovali jsme budoucnost a snili si, jenže poslední dobou nás to oba bolí, protože jemu se zdá, že nic neřeším. Ano, jsem vdaná a mám dítě, které je letos plnoleté, miluju své dítě, ale taky vím, že by se mnou nešlo a cítím, že jak kdyby si poslední dobou nemáme co říct. Myslím, že to bude mojí vinou, že mám v hlavě zmatek a bojím se že by mi můj odchod neodpustilo. Nechci zradit dítě, bojím se reakcí okolí a přitom mě bolí u srdce přijít o mou lásku. Já nevím, jak vše mám vyřešit, jak udělat další krok. Někdy si říkám že opustit přítele by bylo nejdenoduší, ale nějak to nedokážu. Více mě bolí pomyšlení opustit přítele než manžela. Jak se rozhodnout, za čím jít, jak neudělat chyby ve svých životech? Myslíte si že odejít za láskou a opustit dlouholetý vztah je normální? Někdy si říkám co blbnu, ale nejde to zastavit!

Irina

Petra Jarošová odpovídá:

Irino, někdy si říkám, co mám ještě psát, když mi podobný dopis přijde i několikrát za týden.

Je evidentní, že se něco mění. Víc a víc žen si uvědomuje, že jejich původní vztahy, ve kterých žijí, se přežily, často již mají paralelní vztah, nebo po něm touží, ale stále setrvávají. Jsou nespokojené, pokud jsou nuceny k sexu svým manželem, cítí se znásilňované a frustrované, ale mají silné pocity viny, nebo se bojí, že by je jejich děti či rodiny odsoudily a opustily.

V dobách válek či těžkých ekonomických situacích je jasné, že přežití je důležitější než city, a potom se příliš nehraje na emoční potřeby zúčastněných. Jenže my žijeme v míru a v blahobytu, jaký tady nikdy nebyl. Kdy jindy, než právě nyní, si dovolit ten luxus naslouchat svému srdci a následovat je? Jasně, že jsou tady rizika, nikdo nemá povinnost vás milovat na věky a i když odejdete za milencem, nikde není napsáno, že ho za nějaký čas nepřestanete bavit a že neodejde za jinou. Pořád toužíme po jistotách a tak většina žen zůstává v nevyhovujících podmínkách, protože co kdyby to nové bylo třeba ještě horší.

Ve skutečnosti si to ženy dělají samy. Pokud by upřímně a nahlas mluvily svých potřebách, o tom, co jim chybí a ony by svou nespokojenost vyjádřily činy a odešly by, postupně by se změnila společenská atmosféra a stalo by se zcela běžným, že žena dělá to, co cítí. Že se za to nemusí stydět. Jenže co se děje? Většina žen lže, jako když tiskne, s milencem se schází potají a ještě se diví, že se nějak zhoršil jejich vztah s dětmi, když jim lžou také. Jestli si myslíte, že lhaním uděláte něco dobrého pro svůj vztah s dítětem, že lhát je lepší, než říkat pravdu, tak jen pomáháte oddálit dobu, kdy si  ženy řeknou, že si věří natolik, že už konečně mohou říkat to, co si myslí, co zažívají a přestanou se za to stydět. Copak je možné se stydět za něco, co prožívá tolik žen? Znamená to, že je jich tolik špatných? Jistě, že ne. Jen to, co zažívají, není v souladu se společenským názorem. A k čemu je společenský názor, který většině nevyhovuje? Tak proč ho nezměníte, vy všechny, které místo toho lžete a pak doma pláčete nad křivdami, které zažíváte?

Dám vám příklad ze skupiny, která zažila daleko horší útisky ohledně svých potřeb, homosexuálů. Stále je mnoho zemí, kde je homosexualita trestána smrtí nebo vězením. Ale je mnoho zemí, včetně té naší, kde se našli odvážlivci, kteří začali mluvit o svých prožitcích a potřebách. Riskovali a riskují společenské odsouzení, ale rozhodli se, že už nebudou v rozporu se svými prožitky. A co se stalo? Spousta zemí a lidí už homosexualitu akceptuje a vlastně to pro ně není téma. Před sto lety by to nebylo možné. Stalo se to díky těm statečným, kteří navzdory obavám měli odvahu začít žít v souladu s tím, co cítí. Je jen otázkou žen samotných, jestli najdou odvahu vykročit ze společenských klišé a začít upřímně mluvit o tom, co zažívají a přestanou se stydět za své potřeby a touhu po lásce.  Čím víc jich bude, tím víc se to stane normálním a pro společnost přijatelným. Když ženy zalezou, budou si doma trpět a lhát, nezmění se vůbec nic.

Je to na vás. Život je ve vašich rukou a nikdo jiný za něj nemá odpovědnost. Ať se rozhodnete jakkoli, naučte se být se svým rozhodnutím spokojená. Důvěřujte sama sobě a běžte za svou intuicí. Život nemá být lehký, život je škola, ve které se učíme zvládnout různé situace. Lež znamená, že utíkáte před svou úlohou, že jste se ji ještě nenaučila. Prověřte, co se máte naučit z této situace.

Váš dotaz

Zde můžete zadat dotaz. Dáma v nouzi si vyhrazuje právo publikovat Váš odeslaný dotaz. Pokud si nepřejete uveřejnit Vaše jméno, zvolte smyšlené.

Pište, prosím, své otázky s diakritikou, tedy s háčky a čárkami. Nemám časový prostor vaše otázky textově upravovat. Moc děkuji!



Můžete zadat ještě 1300 znaků




„Neexistuje zdravá žárlivost, vše co je opravdu zdravé,
je zdrojem trvalé lásky a štěstí.“