Manžel se odstěhoval

Manžel se odstěhoval
Partnerská poradna on-line

Dobrý den,

s manželem jsme byli 25 let, dospělé děti ještě studují. Před třemi lety se manžel docela dramaticky před Vánocemi odstěhoval – důvod jasně nikdy neřekl – tehdy s tím, že to nemůže s námi vydržet, dnes po letech prý abychom viděli, že nám bude chybět. Údajně čekal, že za ním přijdeme a budeme ho prosit, aby se vrátil. Ve skutečnosti však řešil svoji bilanční krizi (je mu přes 50), což má složitější i díky své povaze – hysterik, manipuloval, vynucoval si doma moc. Ještě před odchodem jsem cosi tušila, vzala ho na večeři, ale bylo to k ničemu – celý večer to bylo jen JÁ, JÁ, JÁ. Pak si dělal z domu trochu holubník – vracel se a odcházel – poprvé se vrátil po nepodařeném vztahu (nechci se starat o cizí děti), podruhé po zdravotním kolapsu. Myslela jsem si, že ho tyto zážitky vrátí k nám domů (mohl se vždy vrátit bez jakéhokoliv vyčítání), bohužel to nabralo opačný směr. Po třetím odchodu mi přestal dávat peníze na domácnost (velmi ponižujícím způsobem), citově vydíral (typickým – kdyby jsi mě měla ráda, udělala bys to a to), trestal, manipuloval, rozpory mezi činy a slovy byly velké. Společné rozhovory nevedly k úspěšnému konci – manipuloval do pocitů viny. Pak si našel milenku a rodinu zcela odstřihl. zakazuje, vynucuje si, nekomunikuje, boří. Velmi to bolí, co s tím?

Alice

Petra Jarošová odpovídá:

Alice, věřím vám, že zůstat sama s dětmi, i když už jsou dospělé, není pro ženu vůbec lehké. Finančně, ale hlavně citově. Ptáte se, co s tím, a přitom je celý váš dopis vlastně už hotovou odpovědí. Zkusím vám převyprávět váš popis manžela tak, jak pro mě vyplynul z vašeho dopisu.

Váš manžel zcela zjevně neměl ze své rodiny nasycenou potřebu lásky a ocenění. Nikdy se necítil dost dobrý a potřebný. Evidentně si sliboval, že tyto jeho citové potřeby naplní rodina, vy, vaše láska. Já nezpochybňuji, že jste dělala vše, co bylo ve vašich silách, ale zjevně to nebylo dost, protože odešel s tím, že doufal, že vám bude chybět. Nemohl vydržet, protože se evidentně necítil milován a oceňován. Základem porozumění mezi lidmi je, že nezpochybňujeme jejich subjektivní pocity. Takže já věřím vám, že jste se snažila a úplně stejně věřím jemu, že mu to nestačilo a necítil se s vámi šťastný. Lidé, kteří nedostali dost ocenění od svých rodičů, mají často celoživotně, pokud nějak nepracují se svou myslí, výrazně zvýšenou potřebu pochvaly a citové podpory. Váš manžel mezi takové lidi zjevně patří. A vy patříte mezi ty, kteří takové potřeby nedokážou nasytit. Dovedně jste mi popsala všechny techniky – manipulaci, citové vydírání, nekomunikaci, které váš manžel střídavě používal a používá. To všechno je volání o pomoc a žebrání o lásku. Já zcela souhlasím, že je to velmi nesympatický způsob a v podstatě předem je odsouzen k nezdaru, protože ten, kdo je jeho objektem, se od žebrajícího spíš ještě víc odtáhne, než aby pochopil, že hluboce citově strádá a neumí si o lásku říct jinak, než právě takto. Hlavně proto, že sám sobě nerozumí a své problémy projektuje do druhých. Pro vašeho manžela jste vy tou, která se k němu chová nelaskavě a manipulativně. On se cítí obětí, má pocit, že ve vás není lásky, ani co by za nehet vešlo, že jste takový studený čumák kriticky hodnotící cokoli on udělá. Všechny jeho odchody jsou jen zoufalým hledáním lásky, kterou jste mu z jeho pohledu nedokázala dát.

I vám chyběl v dětství pocit, že jste dost dobrá taková, jaká jste. A také vy jste si vytvořila strategii, jak přežít. Vaší strategií je kritický pohled na druhé, v tomto případě na manžela, o kterém přesně víte, jaký je a co a proč dělá. A máte pravdu, on si skutečně řeší všechno, o čem píšete. Jen tam není ani za mák empatie pro příčinu jeho chování a jeho citové potřeby. Protože ani vy jste nic takového nezažila, takže to sama neumíte dát druhým. Sama jste v mínusu a potřebovala byste, aby konečně někdo ocenil všechno, co děláte pro druhé a vaši rodinu. Proto jste se potkala s vaším manželem a proto máte tyto problémy: vzájemně jste od sebe očekávali naplnění potřeb a vzájemně jste ani jeden nebyli schopni je uspokojit.

Osobně si myslím, že vaše rodina má stále šanci stát se úplnou a je to zcela ve vašich rukou. Podmínkou toho je, že se pokusíte uvidět svého manžela jako malého, vztekajícího se chlapečka, který zlobí, jen aby si vynutil pozornost a trochu zájmu, po nichž touží a neodstává je. Uvidět ho, jak pláče v koutě a nikdo si ho nevšímá. Jak dělá naschvály a nefunguje to, maximálně tak, že ho potrestají. Za to, že mu neuměli dát lásku. Že ho nutí žebrat o ni tímto ponižujícím způsobem. Když dokážete prožít, že emočně zůstal tímto malým chlapečkem a dáte mu čas, aby dozrál v muže, bude zpátky co nevidět a rád. Potřebuje chválit a oceňovat, podporovat tak dlouho, dokud to, co nedokázali jeho rodiče, nedoděláte vy svou láskou. Nekritizující, podporující, akceptující. Taková ho bude hřát, on si postupně bude víc věřit a snese vám modré z nebe. Vzhledem k jeho věku je to projekt na dlouho, protože jeho návyky jsou velmi silné. Ale stále jde mnoho změnit a bude to dobré pro vás i pro vše děti.

Asi si říkáte, kde jste v tom všem vy a vaše vlastní potřeby. Víte, žena a muž rozvíjejí různé kvality. Žena se učí sytit vztah láskou zevnitř, poskytovat muži důvěru v jeho kvality a podporovat jej. On rozvíjí vnější aspekty lásky – chrání ji a svou rodinu materiálně i fyzicky. Žena ale vždy začíná; ona je tou, která dává vztahu vnitřní kvality a hodnoty. Pokud to nedokáže, chřadne celý vztah a muž odchází. Ženy by to často chtěly obrátit, nejdřív, ať dává muž, jenže tak to nefunguje. Žena je živinami a vláhou, ze které roste strom. Muž je tím stromem a chtít po stromu ovoce, když je sucho, nemůže nikdy splnit očekávání.

Jakmile si zpracujete vaše vlastní zranění, i ta, kterých si třeba nejste vědomá, je velká šance, že se váš vztah  rozvine způsobem, jakým zatím nikdy nefungoval. Kvůli vám všem bych vám moc přála, aby se to povedlo. Držím palce!

 

Váš dotaz

Zde můžete zadat dotaz. Dáma v nouzi si vyhrazuje právo publikovat Váš odeslaný dotaz. Pokud si nepřejete uveřejnit Vaše jméno, zvolte smyšlené.

Pište, prosím, své otázky s diakritikou, tedy s háčky a čárkami. Nemám časový prostor vaše otázky textově upravovat. Moc děkuji!



Můžete zadat ještě 1300 znaků




„Neexistuje zdravá žárlivost, vše co je opravdu zdravé,
je zdrojem trvalé lásky a štěstí.“