S manželem jsme přátelé, ale chemie nefunguje

S manželem jsme přátelé, ale chemie nefunguje
Partnerská poradna on-line

Ahoj…
jsme s manželem téměř 20 let a vztah je citově vyhořelý, chemie nefungovala nikdy, takže sex je velmi výjimečná a (zejména pro mě) stresující záležitost. Jsme ale velmi dobří přátelé a nechceme si ublížit. Máme děti (14 a 12 let) a já jim nechci rozbít rodinu… mám pocit, že dobré přátelství je víc, než jiní v manželství po letech mají. Snažíme se chovat k sobě slušně, většinou to i zvládáme. Přesto se cítím… nespokojená, nenaplněná, neženská, málo sama sebou… – zároveň ale mám pocit, že nemám právo stavět svoje zájmy na první místo, když jsem se dobrovolně rozhodla strávit život s ním a pořídit si děti. Mám odpovědnost za jejich psychický vývoj a nesmím mu ublížit. Zároveň ale ubližuji sama sobě, protože se nemám ráda, jak moc to nejsem já… Když si položím otázku „co bych dělala, kdyby tu nebyl“, ve většině případů si odpovím, že úplně něco jiného, než teď dělám. Navíc jsem před pár měsící odešla z „jistého“ zaměstnání a teď jsem OSVČ bez jistoty příjmů… padlo to na mě, cítím, že musím něco změnit a někam se vrhnout, ale nejsem si jistá, na co mám vlastně „právo“… Smím snad „své pravé já“ postavit nad zájem svých dětí a manžela? Nebo jim víc ubližuju, když žijí s někým, kdo není sám sebou? Bude mi 40 a sexuálně nežiji – je to tak špatně? Mám se stydět nebo bát?

Daisy

Petra Jarošová odpovídá:

Daisy, věřím, že se cítíte v kleštích. Nejtěžší se rozhodnout není v případě, že je vztah úplný průšvih, ale právě v situaci, ve které jste vy: vlastně jste přátelé a máte se rádi, až na to, že jako žena jste trvale nenaplněná. Z vašeho popisu není úplně zřejmé, jak to má váš manžel; jestli mu situace vyhovuje a sex pro svůj život v zásadě nepotřebuje, nebo jestli i pro něj je současná situace stresující.

Odpověď na vaši otázku by nebyla ve všech dobách stejná. Například když je válka, hladomor či jiná krizová situace, je rodina zárukou přežití, ekonomické i jiné podpory a v tom případě není čas řešit citovou naplněnost jejích členů. Takovou situaci pamatují ještě naše babičky, ale i někteří rodiče, když byli například postiženi komunistickou zvůlí…potom je nutné, aby lidé drželi při sobě a vzájemná podpora je obrovskou hodnotou.

Dnes ale žijeme v době největšího ekonomického blahobytu, jaký lidstvo pamatuje. Aspoň v naší části světa. A ani církev většinou nemá tu sílu vnutit lidem pocity viny a své představy, jakou mívala dřív. A lidé se mohou dostat blíž k sobě, ke svému nitru, začít intenzivněji prožívat svou ženskost a mužnost.. Je to velký dárek, který jsme od dnešní doby dostali a není žádná jistota, jak dlouho tato situace vydrží. Osobně si myslím, že právě v dnešní době se odpovědný rodič chová tak, aby pomohl svým dětem víc porozumět své osobnosti, svým bolestem a úzkostem. To je ale možné jen tak, že to ten rodič v sobě vyřeší. Když to potlačí a nechá být, dítě nemá šanci se od něj takovou dovednost naučit. Mluvíme o prožitkové dovednosti, že to žijeme i se všemi riziky a chybami. Knížky nám úroveň prožitku neprohloubí, můžete si číst do aleluja o tom, jak byste chtěla nebo měla žít… a nic se nezmění, zůstanete nešťastná.

Děti pro svůj zdravý vývoj potřebují užitečné vzory. Když se k sobě maminka a tatínek chovají hezky a z úctou, je to pro ně důležitá informace, jak se později chovat ke svým partnerům, i obecně, jak se chová muž k ženě a naopak. Kromě toho však vinou svých obav předáváte dětem i vzorce jiné a ty už užitečné nejsou vůbec.

Když zůstáváte s mužem, kterého nemilujete, trochu ze soucitu, aby netrpěl, je to zvláštní informace pro vašeho syna, pokud jej máte. Podvědomě od vás nasává informaci, že tatínek nemá na to, aby si našel ženu, která jej bude opravdu milovat. Je možná hodný, ale vlastně neschopný, ne dost silný, aby dokázal dobýt srdce ženy. Pokud by to váš partner opravdu takto zažíval, tedy že by se cítil zraněný vaším odchodem, dostává váš syn tuto informaci na podvědomé úrovni od vás obou. On se s otcem identifikuje, tím se učí dovednostem nutným pro jeho dospělý život. Když otec nedokáže mít ženu, která jej miluje, která je s ním ze soucitu, hrozí, že jej jednou čeká totéž. Jeho partnerka bude mít pocit nenaplněnosti, všechno, co teď zažíváte vy. Bude si říkat: je hodný, tak mu to nemůžu udělat. Naprosto ponižující pro vašeho syna. Je to také ponižující od vás vůči manželovi, když jej vidíte tak, že není schopen učinit nějakou jinou ženu šťastnou a proto s ním musíte zůstat. Znamená to, že nedokážete opravdu vidět a ocenit jeho kvality. Jiná žena by to ale možná uměla a místo vás dvou, kteří se trápíte, by tady najednou byl pár dvou lidí, kteří jsou spolu šťastní.

Pokud máte dceru, jste jí opět špatným vzorem. Učíte ji, že žena nemá právo být ve vztahu šťastná, že se musí obětovat ve jménu jakéhosi dobra, které, jak sama tušíte, žádným dobrem z dlouhodobého pohledu není. Je velmi pravděpodobné, že když nezměníte svůj postoj, půjde ve vašich stopách a jednou se bude úplně stejně trápit, jako teď vy.

To neznamená, že se musíte hned rozvádět. Potřebujete nejdřív porozumět sama sobě a zpracovat škodlivé postoje. Jak je poznáte? Podle toho, že se necítíte šťastná. Potlačováním ženy v sobě si můžete vyrobit také spoustu nemocí, které se dříve nebo později objeví jako následek vnitřní frustrace. A myslíte si, že svým dětem budete užitečnější nemocná nebo mrtvá? Na obětování se není nic záslužného ani svatého, pokud nás to nečiní šťastnými; pak je to úplně v pořádku. Ale vy šťastná nejste.

Také první věc je porozumět svým  potřebám, začít naslouchat ženě ve vás. Co říká, co jí chybí, co má ráda. Porozumět i její nejistotě a obavám a zpracovat je. Jakmile si uklidíte uvnitř a přijmete sama sebe, vaše cesta i řešení se ukážou samy od sebe. A vy je budete následovat a zjistíte, že jenom šťastná maminka může mít opravdu šťastné děti. Frustrovaná maminka šťastné děti nevyrobí, ať se snaží sebe víc. Protože dát můžete jen to, co sama opravdu prožíváte. Když chcete dát lásku, musíte nejdřív mít opravdu ráda sama sebe.. a pak je to možné. Když chcete být soucitná, je to totéž.

Z dlouhodobého pohledu potom zjistíte, že vaše děti i partner jsou v pořádku. Dáte jim šanci něco se naučit díky tomu, že to dovolíte i sama sobě. Jestli něco v dnešním světě opravdu chybí, pak jsou to upřímní (tedy stateční lidé). Říkají stejné věci, jaké si i myslí a podle toho konají. Schizofrenie dnešního světa je právě v tom, že spousta lidí si myslí, že být upřímný je těžké, že lhát je nějak lepší a povede to k lepším výsledkům. To, že se hroutí ekonomika dnešního západního světa, je mimo jiné způsobeno i vadným přesvědčením, že se můžeme dostat k blahobytu a štěstí před dělání dluhů. Jasně, chvíli to jakoby funguje. Krize, které zažíváme a ještě budeme zažívat, jsou následkem toho, že chceme něco, na co vlastně nemáme. Utrácíme virtuální peníze a chceme za ně skutečné hodnoty. Je to směšné a neudržitelné. Úplně stejné to je, když tento dluh vytváříme vůči sobě. Vy dlouhodobě neumíte být upřímná, protože si myslíte, že z toho vznikne něco pozitivního. Sama cítíte, že takové očekávání je bláhové.

Chápu, opravdu chápu, že cítíte úzkost. V tomto citovém zmatku už žijete roky, možná si většinu svého života myslíte, že nemáte právo dostat to, po čem toužíte. Následky těchto pochybností se zhmotnily do podoby vaší rodiny. Na povrchu dobré, uvnitř trvalý pocit citové chudoby a strádání.

Ještě jste mladá a jde udělat mnoho pro to, aby vaše děti nemusely procházet stejným trápením, jaké zažíváte vy. Jediný, kdo to ale může ovlivnit, jste vy sama. Cesta ven existuje, i když není snadná. Také může trvat několik let, než ji naleznete a projdete. Na jejím konci, když se rozhodnete se po ní vydat, budou s velkou pravděpodobností zralé děti, schopné normálních partnerských vztahů a dva nové, šťastné páry.

Jste svobodná se rozhodnout jakkoli. Ale nejdřív, než začnete cokoli měnit, začněte pracovat na sobě. Vrhnout se do změn bez přípravy by vám nejspíš zbytečně ublížilo. Nejdřív porozumějte sama sobě, potom půjde vše daleko jednodušeji. Přeji vám hodně síly!

 

Váš dotaz

Zde můžete zadat dotaz. Dáma v nouzi si vyhrazuje právo publikovat Váš odeslaný dotaz. Pokud si nepřejete uveřejnit Vaše jméno, zvolte smyšlené.

Pište, prosím, své otázky s diakritikou, tedy s háčky a čárkami. Nemám časový prostor vaše otázky textově upravovat. Moc děkuji!



Můžete zadat ještě 1300 znaků




„Neexistuje zdravá žárlivost, vše co je opravdu zdravé,
je zdrojem trvalé lásky a štěstí.“