Můj bratr ztratil motivaci k léčbě po těžké autonehodě

Můj bratr ztratil motivaci k léčbě po těžké autonehodě
Partnerská poradna on-line
Můj bratr je po vážné autonehodě, utrpěl krvácení do mozku, v důsledku čehož ztratil kompletně paměť a všechny kognitivní funkce. Byl několik týdnů v kómatu a poté, co se probral, ještě několik dalších týdnů téměř nevnímal. Před zhruba dvěma a půl měsíci se jeho stav výrazně zlepšil.  Teď se zdá, že už rozumí tomu, co se kolem něj děje. Komunikuje s námi kýváním hlavy a jeho odpovědi dávají smysl, přesto ale dosud zdaleka není na mentální úrovni odpovídající jeho věku – 26. Vybavuje si známé a některé vzpomínky. 
 
Bratr chodil 10 let se stejnou přítelkyní, bydleli spolu a údajně se pokoušeli o dítě. Když se mu nehoda stala, jeho přítelkyně to nesla těžce, ale velmi intenzivně se zapojovala do jeho rehabilitace. Po 5 týdnech na ARU byl propouštěn do domácí péče. Jeho stav vyžadoval nepřetržitou a velmi namáhavou péči, ve které jsme se měli střídat  já, moje maminka, můj otec a bratrova přítelkyně, jak jsme to měli nacvičeno z nemocnice. 
Přítelkyně ale těsně po jeho propuštění přerušila veškeré kontakty. Můj názor je, že nesouhlasila s tím, abychom si  ho vzali domů, protože nevěřila, že se o něj dokážeme postarat. Navíc mezi ní a mou mámou narůstaly konflikty ohledně drobností v léčbě. Později nám bylo řečeno, že se zhroutila a odjela do Německa. Od té doby jej přijela 2x navštívit a poté mi napsala, že to psychicky nezvládá a že opět odjíždí do Německa. 
Poslední 4 měsíce jsme vůbec nekomunikovali a soustředili jsme se na bratrovu rehabilitaci. Před ním jsme se o ní vůbec nezmiňovali. Byla to určitě chyba, ale byli jsme rádi, že i přes její nepřítomnost se lepší. 
Před týdnem narazil na její fotku a od té doby v podstatě „nemluvíme“ o ničem jiném. Má ji nejradši na světě, je nejkrásnější, nejhodnější, nejchytřejší.  Pláče po ní, chce ji vidět, chce, abychom jí napsali, že za ním má přijet. Je apatický k věcem, které ho předtím bavily, nechce cvičit a nově odmítá jíst ( ,což byla nejoblíbenější činnost číslo 1 ). 
Řekli jsme mu, že se o něj ze začátku hodně starala, ale byla z toho hodně nešťastná, a musela odjet do Německa, aby jí z toho „nehráblo“, že jí napíšeme a ona určitě přijede, ale bude to chvilku trvat.
 Napsali jsme jí, ale není ochotna s námi ani komunikovat, posílá nám vzkazy přes moji sestřenici. V podstatě je to pro ni ale uzavřená věc, nechce Filipa vidět.
 
Ještě jsme mu to neřekli. Nevím, jak na to. Bojím se, že ho to úplně demotivuje. 
V podstatě nám bylo řečeno, že Filip má naději na to, aby se uzdravil, ale samo se to nestane. Většinový názor lékařů je, že to, co se naučí víceméně do roka po nehodě / probuzení z kómatu, je to, co bude umět. Pak už se nedá očekávat žádné výrazné zlepšení. Musí cvičit jak mozek, tak tělo ( je ochrnutý na 3 končetiny, ale postupně se mu vrací pohyby do nohou ). A hlavně musí chtít. 
 
Jak mu mám říct, že ho Bára opustila, aby to zvládl, neuzavřel se do sebe, nerezignoval a snažil se dál?  
Bára nebyla první věc, která se mu vybavila a rozjela u něj depresi. Z toho důvodu už asi 3 měsíce užívá cipralex, který mu velmi pomohl. V poslední době, se zlepšením jeho vědomí, se mu dokonce dalo domluvit, vysvětlit a otočit problém v motivaci k uzdravení. Což ale v tomto případě není možné, protože to není v našich rukou. Navíc reakce na ni je mnohem intenzívnější a nedá se srovnat s ničím, co jsme s ním doposud řešili.

Kristýna

Petra Jarošová odpovídá:

Kristýnko, nejprve dovolte, abych vyjádřila obdiv vašemu úsilí pomoci bratrovi, obrovskému soucitu a statečnosti, které jste doposud prokázala, v situaci, která je tak obtížná a bolestná.

Velmi si také vážím způsobu, jak popisujete přístup bratrovy přítelkyně k celé situaci – i zde je vidět, že neuvažujete černo-bíle, že ji nesoudíte a spíše se snažíte nalézt co nejlepší řešení celé situace.

Nejsem odborník ohledně psychologie léčby těžkých úrazů a netroufám si radit, co by bylo nejlepší pro vašeho bratra.

Co je ale důležité pro vás, je být si jistá, že děláte to nejlepší, co je v daných podmínkách možné. Nabídla jste společně se svou rodinou veškerý svůj čas a maximálně napomáháte jeho rekonvalescenci. To, jak rychle se celý proces daří, ale není jen odpovědností vaší a vaší rodiny. Velký díl mají lékaři a fyzioterapeuti, avšak ten největší má váš bratr ve svých rukou. On sám se rozhoduje, zda se bolest, kterou prožívá, stane motivací, aby dokázal nalézt sílu bojovat s překážkami, nebo zda se rozhodne přijmout pozici toho, komu bylo nespravedlivě ublíženo. Tohle můžete ovlivnit jen částečně, ale přece jen ano.

Potřebujete v sobě vybudovat neochvějnou jistotu, že děláte to nejlepší a pokud se objeví nějaké pocity viny, že jste neudělala dost nebo dost dobře, okamžitě je vyhazujte z mysli ven; nejsou totiž pravdivé, vy děláte absolutní maximum a jste ta nejlepší sestra na světě! Když tuto jistotu budete v srdci mít, budou všechna slova, která řeknete vašemu bratrovi, mít daleko větší sílu, než když se trápíte pocitem, že jste moha udělat víc a lépe. Mluvila bych s ním jako s dospělým a nepřijala bych jeho hru, že je důvod se litovat. I když s ním cítíte soucit, měl by současně vědět, že jej vidíte jako silného bratra, který si s takovou situací určitě poradí. Nepřipouštějte si pochybnosti a soustřeďte se na to, že v něm někde určitě je vnitřní síla, kterou se mu podaří probudit a použít k rozvoji motivace k léčbě. Nesoustřeďte se na jeho slabost, představujte si, že je silný a všechno zvládne a z této pozice s ním neustále mluvte. Vůbec si nevšímejte jeho pochybení a slabosti, že se trápí a lituje a nechce cvičit nebo jíst. Opakujte mu, že mu věříte, že to zvládne, že je silný chlap a že překoná i nejtěžší překážky a bude tak inspirovat lidi v podobné situaci. Tohle je největší dárek, jaký mu můžete dát, kromě veškeré vnější péče a času, který mu věnujete. Nesoustřeďte se na to, jak mu běží čas a že se třeba nevyléčí. Současně mu dejte právo projít procesem sebelítosti a postupného pochopení, že trvale litovat sám sebe není cesta hrdinů, jakým on bezpochyby je. Buďte trpělivá s tímto procesem a respektujte jej, avšak nenechte se jím zneklidňovat a nepřipouštějte si pochybnosti o sobě, ani o něm. Je to čas, který potřebuje k pochopení situace, kdy si musí promyslet, jak dál a přijmout svou situaci. I největší hrdinové se jimi stali díky tomu, že prošli takovým procesem bolesti a lítosti, než se jim podařilo nastartovat v mysli ozdravné síly. Potřebuje novou situaci prožít a přijmout, teprve potom s ní může něco začít dělat. Váš bratr je teď v tomto procesu smiřování se s novou situací a potřebuje čas.

To, co vám říkají lékaři, jsou nějaké statistiky, ale mohou tam být výjimky. Určitě se nestresujte, že pokroky nejsou dostatečně rychlé.

Také se může stát, že váš bratr potřebuje daleko delší čas na to, aby si zpracoval pocit křivdy a bezmoci a všechny emoce, které se mu teď vynořují v mysli a blokují ideální průběh léčby. Víte, my hodnotíme to, co je „ideální“, podle nějakých měřítek, která někdo určil. Ale možná váš bratr potřebuje daleko delší čas na to, aby si prošel a prožil všechny bolestné emoce, aby je opravdu pochopil. Ten čas může trvat klidně po celý jeho život. Ale ten proces samotný pro něj může být daleko důležitější, než se nám, kteří to vidíme zvenku, zdá. Možná je důležitější, než se rychle uzdravit. Měli bychom akceptovat jeho právo si zvolit, jaké tempo potřebuje k pochopení a prožitku všeho, čím prošel a prochází.

Stejně tak ale máte právo i vy a vaše rodina si zvolit, co vám dává smysl a neměli byste se obětovat. Dávejte tolik času a péče, kolik můžete, aniž byste se zcela vysílili. Neměli byste si nechat zničit vlastní životy jen proto, že se váš bratr rozhodne pro tu delší cestu, zůstat v depresích a pocitu křivdy. Má na to právo, stejně tak ale i vy máte právo dál žít. Najděte si zdravý poměr času, který věnujete bratrovi a který vám zůstane pro váš vlastní život. Jeden člověk by neměl zničit život celé rodiny.

Můj návod by byl takový:

Na vnitřní úrovni v sobě trvale udržujte důvěru v to, že děláte to nejlepší. Současně důvěřujte i svému bratrovi, že je silný a že všechno zvládne tím nejlepším způsobem. Nenechte se zviklat potížemi, které se objevují při jeho léčbě a stále se soustřeďte na to, že celý proces je dokonalý přesně tak, jak se děje. Vaše vnitřní jistota bude přecházet na bratra a bude mu pomáhat zvládnout vlastní pochybnosti a bolest.

Řekněte mu, že jeho přítelkyně nemá sílu jej vidět. Že se trápí, ale přijet nedokáže. Čím rychleji se uzdraví, tím je větší šance, že přijede. Neslibovala bych něco, co slíbit nelze. Nevíme, jestli bude schopná se k němu vrátit, nebo ne, ale všechno je možné. Nemůže to být ale jeho hlavní motivace. Nikdo není povinen nás milovat do konce života, i když by si to spousta lidí přála. Lidí, kteří jsou schopni zůstat s postiženým partnerem a milovat jej stejně, jako předtím, není mnoho. Ona mezi ně asi nepatří. Nemá cenu ji soudit, sami nevíme, jak bychom se cítili a chovali v její situaci a jestli bychom byli schopni milovat někoho, kdo se ze dne na den stal bezmocným dítětem, bez jasných vyhlídek na zlepšení. Váš bratr má ale velké šance se uzdravit a najít si ženu, která tyto kvality mít bude. Jsem si jistá, že existuje a že s ní váš bratr může být velmi šťastný. Asi bych zkusila ho pomalu obracet od minulosti k plánům, jak bude žít, až se uzdraví. Vzhledem k dosavadním pokrokům a jeho mládí je velká šance, že se mu to podaří.

Zkusila bych vyhledat příběhy lidí, kteří prošli něčím podobným a číst je bratrovi. Mohlo by mu to hodně pomoci. Nepřemlouvejte ho, že by měl jíst nebo cvičit. Řekněte mu, že je to jeho volba a že má na ni právo. Ale že mu věříte a že vás inspiruje, jak je statečný. Nesoustřeďte se na jeho slabost, poukazujte na jakýkoli pokrok, který udělá.

Udělejte si časový plán, ve kterém si určíte, kolik máte času a sil bratrovi do budoucna pomáhat. Tak, aby vás to těšilo, ale aby jste se sama nestala obětí. První rok bude určitě potřebovat hodně pomoci. Řekněte mu, že respektujete, když se rozhodne to vzdát. Ale že potom mu budete dávat méně času, protože si musíte vybudovat vlastní život. Čím víc bude bojovat, tím vím má význam jej podporovat. Nemá cenu jej nutit a přemlouvat. Toto je velmi obtížné, protože se může stát, že vaše vlastní rodina vás bude nutit do role oběti. Rozhodněte se podle toho, co budete sama cítit. Měla byste na sebe být hrdá a mít pocit uspokojení, že děláte něco užitečného. Jakmile budete mít stavy vyčerpanosti, marnosti, když byste se sama začala cítit jako oběť, je čas si odpočinout, protože už byste stejně nebyla bratrovi prospěšná. Druzí mohou mít potřebu vás soudit, ale tím se netrapte; lidských hyen bude vždycky spousta a vy jste svou lidskost a soucit prokázala už dávno…vůbec se nenechte oslabit lidskými soudy a pomluvami.

Asi bych už nekontaktovala jeho přítelkyni. Nejspíš sama prochází nesmírně bolestným procesem a silnými pocity viny, současně není schopná vašeho bratra milovat tak, jak je, s jeho slabostmi a hendikepem. Většina lidí není schopná čelit lidské bolesti. Když umírala partnerka mého bratra na rakovinu, v posledních dnech už nedokázal být s ní v nemocnici. Ne proto, že by ji nemiloval, ale proto, že tu bolest nedokázal snést. Statečnost a soucit se neprojevují jen ve válce, ale i takových situacích. Může se stát, že zjistíme, že nemáme sílu některým situacím čelit. Dejte jí čas si projít tím procesem a najít v něm samu sebe.

Budu moc ráda, když mi zavoláte. Bude pro mě čest mluvit s tak statečnou a milující ženou. Dám vám ráda veškerou podporu, jaké jsem schopna.

 

 

Váš dotaz

Zde můžete zadat dotaz. Dáma v nouzi si vyhrazuje právo publikovat Váš odeslaný dotaz. Pokud si nepřejete uveřejnit Vaše jméno, zvolte smyšlené.

Pište, prosím, své otázky s diakritikou, tedy s háčky a čárkami. Nemám časový prostor vaše otázky textově upravovat. Moc děkuji!



Můžete zadat ještě 1300 znaků




„Neexistuje zdravá žárlivost, vše co je opravdu zdravé,
je zdrojem trvalé lásky a štěstí.“