Muž, se kterým jsem, mě miluje; já jeho ne

Muž, se kterým jsem, mě miluje; já jeho ne
Partnerská poradna on-line

V mém životě se pohybuje spousta mužů a rozhodně nejsem v tomhle ohledu sama. Měla však jsem pouze jednoho opravdového přítele se kterým jsem prožila tři hezké roky. Byl to ale typicky závislý vztah (vyloženě z mojí strany) a dnes už chápu, proč náš vztah ukončil. Jsem ráda za nově získané zkušenosti. Ale mám takový problém. Někteří muži se do mě po té zamilovali, ale mě na tom nezáleželo a většinou jsem s nimi udělala krátký proces. Přestala jsem se s nimi stýkat, protože jsem měla pocit, že je to pro nás nezdravý vztah, když oni ke mě cítí něco, co já k nim ne, a nemůžu jim dát, co očekávají. Nevím, jestli jsem to udělala správně. Ale teď se ale objevil muž, který by za to opravdu stál. Vím, že by mi mohl být oporou, tak jako já jemu, a že by mě zdravě miloval. Já ale k němu lásku necítím. Možná mám strach jít do vztahu, aby ode mně najednou něco neočekával. Nebo jsem se ještě nevyléčila z předchozího vtahu? Je to tím, že jsem k tomu ještě nedospěla? Vím, že to je člověk, o kterého nechci přijít, ale nemiluji ho a nevím, jestli se to změní. Připouštím si, že by to byl pevný vztah, protože se dokážeme navzájem podpořit, dokážeme spolu žít, řešit případné konflikty a neomezujeme se… Bylo by však správné jít s ním do vtahu, i když necítím lásku? Nebo je to jen můj sebeklam?

Barbora

Petra Jarošová odpovídá:

Barboro, záleží, co od vztahu s mužem čekáte. Kdyby to byl vzájemný respekt a pomoc, jistě by vztah, který máte, byl ideální. Už sama vaše otázka ale ukazuje, že váháte…

Láska mezi lidmi nevzniká tak snadno. Vnější ukazatele, tedy například podobné hodnoty, životní styl, koníčky, tolerance mezi partnery: to jsou věci, se kterými se dá poměrně snadno pracovat a průměrně inteligentní a vnitřně zralí lidé dokážou najít průsečík, ve kterém se potkají. Jenže je tady něco, kde s vůlí neuspějete a to je právě to vědomí, jestli daného člověka miluji, nebo ne. Naše mysl je daleko hlubší a moudřejší, než se zdá. Pocity, které vnímáme jako iracionální, tedy ty, do kterých nevstupuje rozum ani naše vůle, přinášejí nesmírně cenné informace o vztahu dvou lidí a o nás samotných. Problém je, že je lidé neumějí, nebo nechtějí vnímat a snaží se jednat podle rozumu. Když je rozum se srdcem v rozporu, zakládáte si na problémy psychické, fyzické i životní. To pnutí ve vás se dříve nebo později projeví. Často pak máme tendence projektovat vlastní disharmonii vzniklou potlačením hlubokých intuitivních prožitků ven, do našeho partnera, takže jej postupně vidíme jako zdroj všech negativních pocitů, které prožíváme.

Ta chemie, je-li, se promítá i do trvale šťastného sexuálního soužití. Ale pozor, vůbec se zde nebavíme o tom, jestli máte nebo nemáte orgasmus. Je to, v případě ženy, pocit hlubokého splynutí, souznění, jednoty, které v ženě přetrvávají po celou dobu vztahu, bez ohledu, jestli jsou spolu nebo ne, a co kdo z nich zrovna dělá. Je to intenzivní, trvalá výměna na hlubokých úrovních mysli, jejich vzájemné poznávání a transformace, společný vnitřní růst a rozvoj, které se promítají do vnějšího života.

Vzhledem k historii je zjevné, že takový partnerský vztah prožívala málokterá žena, tedy i málokterá z našich maminek či babiček. Na city se tolik nehrálo. Ne, že by po nich ženy netoužily; bezpochyby úplně stejně, jako my, ale neměly tu svobodu. Finanční, sociální, náboženskou. Dnes, díky tomu, že žijeme ve skutečném blahobytu, se můžeme věnovat i takovým neviditelným věcem, jako jsou naše pocity a touhy. To je moc dobře, až na to, že většina z žen, protože není na co navázat, si s touto svobodou úplně neví rady. Pozná se to podle toho že například navazují nefunkční vztahy s muži, nefunkční ve smyslu, že úplně necítí lásku, ale zkoušejí to, co kdyby.

To je váš případ. Nejspíš vinou toho, že to neměly ani ženy ve vašem rodu, nemáte vůbec rozvinutou schopnost poznat, kdo je ten muž, který s vámi skutečně souzní. Nebo jste jí z nějakého důvodu pohrdla a nerozvíjela ji; to je vlastně jedno. Z vašeho popisu neumím poznat, jestli ten muž v minulosti, o kterém píšete, splňoval výše uvedená kritéria. Dokud jste na něm byla závislá, se to totiž nedá úplně poznat. Závislost nás mate, protože máme pocit, že toho člověka nutně potřebujeme, ale není to rovnoprávná výměna mezi partnery, takže o lásce se nedá vůbec mluvit.

Můžeme však, alespoň částečně, použít ten pocit, který jste s ním měla. Zkuste si jej vybavit. Ale nemyslím tu nenaplněnou touhu. Myslím pocit splynutí a jednoty, které jste doufejme, díky vaší otevřenosti vůči němu, zažívala. Je to něco velmi hlubokého, intenzivního. Ještě hlubší, než pocit například pocit sexuálního vzrušení. Zkuste si jej vybavit, to bude vaše vodítko. Je zárukou, že muž proti vám může být vaším partnerem, samozřejmě, když bude chtít, a nebude to v rozporu s vaším srdcem.

Barboro, je to hodně o vaší odvaze vydat se hledat svou lásku. Nemusíte nikam chodit, jen v sobě udržujte pocit jednoty, který jste zažívala s tím mužem v minulosti. To bude taková anténa, která vám zaměří a přitáhne všechny, kdo vibrují na stejné energii. A až se objeví, budete čelit velké výzvě, protože to bude tak silný pocit, že budete mít zase tendenci upadnout do závislosti. Když to uděláte, ztratíte jej. Závislost znamená, že jako žena nejste schopna obdařit muže tím, co jej na ženě (kromě toho, jak vypadá), zajímá nejvíc, a proč ji potřebuje. Ona doplňuje jeho chybějící moudrost a intuici, protože muži jsou hlavně energií a aktivitou. Obavy ze ztráty, které závislost vyvolává, blokují v ženě intuici a prožitek vnitřního prostoru, a tím se pro muže stává málo atraktivní bez ohledu, jak krásně zvenku vypadá.

Je také nefér zůstat s mužem, kterého nemilujete, protože, pokud není úplné citové poleno, bude chybějící lásku vnímat a nebude šťastný. Nebo bude závislý on na vás, takže bude vděčný za cokoli, ale to není doufejme ten vztah, který hledáte.

Nemusíte hned rozbombardovat vztah, který máte. Jen se otevřete svým zapomenutým pocitům a sledujte, co se bude dít. Máte také plné právo rozhodnout se podle rozumu. Váš život se potom bude odvíjet úplně jinak. Je to na vás. Cesta sebepoznání není jednoduchá a nutí nás čelit všem vědomým i nevědomým blokádám v naší mysli. Zvažte, jestli je pro vás důležitější žít život tak, jak jej žijí lidé okolo vás, podle těch vnějších měřítek úspěchu. Nebo jestli chcete blíž poznat tu ženu ve vás. Jsou to rozdílné cesty. Přeji vám, abyste se rozhodla v souladu se svým srdcem. Je na čase mu naslouchat.

 

 

Váš dotaz

Zde můžete zadat dotaz. Dáma v nouzi si vyhrazuje právo publikovat Váš odeslaný dotaz. Pokud si nepřejete uveřejnit Vaše jméno, zvolte smyšlené.

Pište, prosím, své otázky s diakritikou, tedy s háčky a čárkami. Nemám časový prostor vaše otázky textově upravovat. Moc děkuji!



Můžete zadat ještě 1300 znaků




„Neexistuje zdravá žárlivost, vše co je opravdu zdravé,
je zdrojem trvalé lásky a štěstí.“