Muž se rozhodl odstěhovat k milence

Muž se rozhodl odstěhovat k milence
Partnerská poradna on-line

Dobrý den Petro, jsou to skoro dva měsíce co se můj muž po třinácti letech manželství rozhodl odstěhovat k milence, kterou miluje. Snažím se s tím vyrovnat, byl to šok, nikdy bych to nečekala, že udělá. I když nebyl ideální, nikdo nejsme, vždy jsem měla na starost celou domácnost děti zahradu, on ni nemusel, přišel z práce a odpočíval ani úkoly s dětmi neudělal o víkendech muzicíroval, má kapelu zpívá v neděli se probíral z kocoviny. Ani já nebyla v našem manželství spokojená, ale ráda jsem ho měla a nevěděla jak jej přimět být více s rodinou s námi. Beru patnáct let antidepresiva mám panickou poruchu, s tím si mě bral. Nyní jsem v šíleném propadu, deprese paniky na denním pořádku, každou chvíli mám pocit že už další vteřinu života nezvládnu a rodina i doktorka mi doporučují hospitalizaci a já nevím co dál. Nemohu si dovolit teď přijít o práci když půjdu marodit ani si neumím představit, že bych tak dlouho neviděla děti natož co bych jim řekla o tom že jsem na psychiatrii. Manžel by se o ně postaral i mě finančně podporuje, ale jen z jeho platu by to všechno neutáhl. Jsem bezradná chci zastavit ty pocity ve svém těle, nechci je ale už nedokážu nic jiného než myslet jak je mi špatně. Děkuju za odpověď Katka

Kateřina

Petra Jarošová odpovídá:

Katko, opravdu vám věřím, že je to pro vás nyní těžké. Ale současně si říkám, co jste dělala těch celých patnáct let, když právě panické poruchy a deprese jsou tak dobře léčitelné pomocí psychoterapie.

Je úplně v pořádku brát léky a někdy je nutné je brát celý život. Když ale zůstanete jen u nich, zhmotníte si příčinu toho, proč ty potíže máte.

Panické ataky a deprese jdou často spolu. Vznikají proto, že máme myšlenky, jejichž naplnění se bojíme a kterým věříme. Jenže prášky jen potlačí vnější pocity, ale myšlenkových návykových vzorců vás nezbaví, takže pracují dál, ničí vám tělo a časem se obvykle projeví i ve vztazích.

Něčeho se bojíte, co vám působí stres a ten zase vytvoří panickou ataku. Navíc dlouhodobý stres a strach překyselují tělo a ničí je, současně se může objevit paralýza neboli deprese. Ne-pohyb a temno, které vám víc a víc brání vidět celou situaci i sebe pohledem optimisty. Protože právě tento pohled mění vnější realitu.

Ona neexistuje nějak konkrétně. Permanentně ji tvoříme tím, čemu věříme. Když věříte, že to špatně dopadne, že vás opustí, že to nezvládnete, což jsou přesně myšlenky spouštějící depresi i panickou ataku, muž odejde, protože jste ho k tomu nechtěně donutila svým strachem. Jakmile začnete důvěřovat tomu, že jen stačí vyzařovat lásku a radost a vnější realita se změní, máte vyhráno. Vy sama rozhodujete, jestli si pustíte komedii nebo horor. Ony nepřichází nahodile, samy od sebe, ale protože na ně věříme.

A vaším návykem je věřit hororům a že všechno špatně dopadne. Současně můžete vidět, k čemu taková víra vede. Jste nemocná a muž s vámi nechce být. Nikdo za váš návyk nemůže, ani vy ne, ale prášky jej nevyléčí a sám neodejde. Je to jen takový zlozvyk věřit negativním myšlenkám. Zlozvyky se transformují těžko, tím obtížněji, čím déle jsme je opakovaly. Vy máte patnáct let nemoci, ale předtím jste tyto vzorce již měla, jen tělo a mysl chvíli ze setrvačnosti udržely zdravou kondici, dokud měly sílu.

Léčba spočívá v každodenní práci s myslí, kdy transformujeme návyk negativních myšlenek a s nimi spojených emocí a pocitů na pozitivní. Posíláme lásku a klid a bezpečí všem, kterým je také špatně. Jakmile začnete myslet na druhé, vaše omezující emoce se spontánně oslabí a objeví se síla mysli. A toto děláme znova a znova, den ze dne, kdy si nejdříve uvědomujeme obavné myšlenky a okamžitě s nimi pracujeme. Necháme je jít někam, kde jim bude dobře, daleko od nás, a místo nich si představujeme, jak všichni, kdo se nyní trápí, jsou vyléčeni, v bezpečí a lásce. Stále a stále.

Nevím, proč vám váš ošetřující lékař neřekl, že můžete snadno své potíže léčit a místo toho z vás udělal závislou na lécích a chronicky nemocnou. Ale budete-li takto pokračovat, nic ne nezmění. Jsou úplně jednoduchá dechová cvičení, která vám zastaví panickou ataku během několika minut. Vůbec nic na tom není. Ale je třeba, abyste v tom začala být aktivní a vyhledala někoho, kdo vám opravdu pomůže. Bude to na roky, ale zažijete narůstající sílu mysli, která odmítne věřit myšlenkám, které by nikoho nedělaly šťastným. Můžete se osvobodit, ale ne tak, jak to zatím děláte.

Je super, že nechcete přestat chodit do práce. Ona je výborným antidepresivem. Jste odpovědná za děti a hlavní vaší odpovědností je být silná a radostná. Jen tak, sama ze sebe. Čím víc sama sebe budete takto prožívat, tím radostnější realita bude okolo vás. Jakmile akceptujete černé myšlenky, zabíjíte sebe i vztahy okolo sebe.

Každou vteřinu se sama rozhodujete, jestli chcete být šťastná nebo nešťastná. Jste ředitelkou své mysli. Nikdo jiný ji neřídí. Tak vezměte vše konečně do rukou a buďte sama sebou a ne touto chudinkou. Je to pod vaši úroveň a nemáte to zapotřebí.

Vyhrňte si rukávy a začněte. Než si někoho najdete, přečtěte si Radikální odpuštění a Zákon rezonance. Hodně pochopíte a to je dobrý začátek. Vytvoří ve vás návyk pracovat s myslí a ovládat ji, místo toho, aby hloupé návyky ovládaly vás a váš život.

Držím vám palce!

Hezký den Petro, reaguji na dotaz Kateřiny kterou opustil manžel a trpí panickou poruchou. Já sama jsem s touto nemoci bojovala od mých 24 let, nyní je mi 39. Začátky byly velmi těžké, skončila jsem na antidepresivech a bála se chodit ven, aby mne nikde nepřepadl záchvat. Prošla jsem dvěma delšími vztahy, s každého mám syna. Je to sedm let kdy jsem si řekla dost, takhle nechci žít. Přivedla jsem na svět dvě úžasné děti a ty potřebuji mámu která to nevzdá. Začala jsem pracovat se svou myslí, když přišel záchvat, mluvila jsem s ním klidně nahlas, že se ho nebojím a klidně dychala. Postupem času začaly ustupovat a dnes když se o mně jen pokusí, s klidem ho pošlu pryč. Je to běh na dlouhou trať, ale jde to. Léky jsou jen něco co myslíme, že to vyřeší za nás. Ale to musíme zvládnout my. Také jsem řešila trápení ze vztahu a byla nešťastná. Dnes mám úžasného partnera a vím, že vše se dá zvládnout. Kateřino nenechte se ničit. Jsou to opravdu jen myšlenky, kterým věříte. Najděte si nějaký koníček, pracujte sama se sebou. Já jsem zdarnym příkladem, že vše jde když se chce. A to jsem na tom byla v podstatě stejně jako Vy..

 

Petra

Váš dotaz

Zde můžete zadat dotaz. Dáma v nouzi si vyhrazuje právo publikovat Váš odeslaný dotaz. Pokud si nepřejete uveřejnit Vaše jméno, zvolte smyšlené.

Pište, prosím, své otázky s diakritikou, tedy s háčky a čárkami. Nemám časový prostor vaše otázky textově upravovat. Moc děkuji!



Můžete zadat ještě 1300 znaků




„Neexistuje zdravá žárlivost, vše co je opravdu zdravé,
je zdrojem trvalé lásky a štěstí.“