Nevěra se většinou řeší ráz na ráz

Nevěra se většinou řeší ráz na ráz
Partnerská poradna on-line

Dobrý den, čtu zde odpovědi i na své trable. Hodně píšete, si vyřešit podstatné věci sama v sobě, ale mám pocit že k tomu je potřeba odborník, třeba jako vy. Mě to prostě nejde a už se o to nějaký čas snažím. Co znám z okolí, tak odchody od rodiny se řeší většinou ráz na ráz, nevěra, rozchod, že už se lidi odcizili atd. a právě že neznám moc lidí, co si odpustí a jsou v pohodě, možná až za pár let? To samé s dětmi, člověk se bojí že je ztratí když odejde. A co teprve když je dítě manipulováno proti jednomu z rodičů, to je pak skoro neřešitelný problém. To pak člověk nemá chuť odejít a žít jiný život, asi to je známka slabošství a od dětí sobectví, ale jsou to děti, to nejdůležitější v životě. Zřejmě řešení je, ale jak čtu je nás tu tolik slabých povah, ach jo! Vnitřně člověk touží být šťastný a dát průchod srdci, ale pak je člověk citlivější povahy a přemýšlí, že to nechá běžet jak to běží a uzavře se. Proč tolik lidí odsuzuje odchod od rodiny a začít žít s někým jiným?

Adéla

Petra Jarošová odpovídá:

Adélo, máte pravdu, že je to těžké, zvládnout situace, které popisujete, s grácií, nadhledem a hlavně soucitem vůči těm ostatním i sobě samotné. A také máte pravdu, že bez pomoci zvenčí se to jen málokdy podaří tak, aby ostatní okolo vás trpěli co nejméně.

Ve škole se učíme matematiku a češtinu a spoustu důležitých i nedůležitých věcí. Ale jak zvládat takové situace nás nikdo neučí, považuje se za samozřejmé, že to nějak zvládneme. A hlavně, učitelé sami často nemají takové věci prožité, jen málokteří jsou nejen odborníky ve svém předmětu, ale také zralými lidmi, takže na této úrovni nemají, co by dětem předali. A naši rodiče? Samozřejmě, že dělali, co mohli, ale sama si nejspíš umíte představit, že kdyby vaši rodiče měli komunikaci, soucit a bezpodmínečnou lásku zmáknuté, asi byste nečetla tyto stránky.

Ptala jste se, proč lidé tak soudí odchod od rodiny a odvahu začít znova. Je tam několik důvodů. Jednak jen málokteří zvládli rozvodové soudy ve smyslu, že upřímně mysleli na to, aby jejich partner po ukončení vztahu byl šťastný. Skoro nikdo, rozvodoví soudci by mohli vyprávět, co je to za peklo. Málokteří zvládli rozvést se bez potřeby manipulovat dětmi a snahy přetáhnout je na svou stranu, nebo dokonce zamezit druhému rodiči oprávněný přístup k nim a jejich výchově. Už tyto důvody bohatě stačí na to, aby lidé měli rozvody spojené s něčím špatným; protože to opravdu velmi často probíhá podle nejhoršího scénáře, který poškodí všechny zúčastněné, jejich vztahy do budoucna a hlavně opravdu ublíží dětem.

A proč je to těžké udělat jinak? Protože málokdo je ochoten uznat i svoje chyby a většina lidí projektuje své vlastní problémy do svého partnera. On je překážkou jejich štěstí, on za všechno může. Každá žena, která cítí křivdu, hněv, ponížení, nechuť, odpor, která zažívá agresivní chování, zažívá v každém okamžiku s nesnášeným partnerem živou projekci svých vlastních stínů, všeho, co v sobě popřela a nezpracovala v minulosti. Jenže přiznat si, že jsem ve skutečnosti úplně stejná, jako ten, kdo mi ubližuje, je nejtěžší krok na světě. Jen málokterá je připravena jej udělat. Mezi ty hrdinky patří většina čtenářek tohoto webu, ale to jsou spíš bílé vrány, bohužel… A máte pravdu, je skoro nemožné se něčemu takovému naučit bez odborné pomoci, jen tím, že si o tom čtu. To může dodat odvahu a inspiraci, ale pak je třeba začít něco opravdu dělat. A chvilku to bolí, když se ženy musí ponořit do hlubin svého podvědomí a na světlo přivést vše, co zatím bylo ukryto uvnitř a projevovalo se jako násilí, neláska, nedostatek soucitu a pozornosti ze strany partnera nebo jiných vztahů.

No a dalším důvodem, proč lidé tak snadno soudí druhé, je nehezký návyk pomlouvat, místo abychom se pokusili vcítit se do druhých, jejich potřeb, a z celého srdce jim přáli štěstí. Většinou to lidé dokážou u svých přátel, i když často i ti jsou objektem závisti a pomluv, když se dotknou něčeho, co nás samotné zraňuje a nemáme vyřešeno. No a u těch, kteří našimi přáteli nejsou, už nějaké empatie prakticky schopni nejsme.

Pokud se obáváte, že by vás druzí soudili a hodnotili, podívejte se nejdřív na své vlastní návyky. Jak vy sama se díváte na druhé. Jak moc respektujete jejich rozhodnutí, jejich právo učinit špatné rozhodnutí a učit se z chyb, jejich právo dělat chyby třeba nekonečně dlouho… A jak moc respektujete svá vlastní rozhodnutí? Obojí je propojeno a nelze vyléčit odděleně. Jakmile se stanete upřímně empatickou a z celého srdce budete přát sobě i druhým právo na hledání cesty, včetně možných chyb na této cestě, svět vám to začne zrcadlit skutečným respektem ke všemu, co budete dělat. Nikdo vás soudit nebude. Stačí, když sama budete mít čistý stůl. Příčina a následek, to zrcadlo, které nám vně, na našich vztazích, situacích,  ukazuje, jací jsme doopravdy uvnitř, se nikdy nezmýlí a není tam žádné zpoždění. V okamžiku, kdy budete mít vyřešenu tuto otázku sama v sobě, všichni vás budou respektovat, ať uděláte cokoli.

Váš dotaz

Zde můžete zadat dotaz. Dáma v nouzi si vyhrazuje právo publikovat Váš odeslaný dotaz. Pokud si nepřejete uveřejnit Vaše jméno, zvolte smyšlené.

Pište, prosím, své otázky s diakritikou, tedy s háčky a čárkami. Nemám časový prostor vaše otázky textově upravovat. Moc děkuji!



Můžete zadat ještě 1300 znaků




„Neexistuje zdravá žárlivost, vše co je opravdu zdravé,
je zdrojem trvalé lásky a štěstí.“