Přítel je hodně zakřiknutý

Přítel je hodně zakřiknutý
Partnerská poradna on-line

Dobrý den, jsem 37-letá maminka 7-leté holčičky. S tatínkem dcerky jsem se seznámila před 8 lety.. Přítel byl a je hodně zakřiknutý, tišší, ale nevěnovala jsem tomu tolik pozornost. S jeho rodiči ani mými skoro nekomunikoval, zmohl se na jasné ano, ne a velmi strohé odpovědi, když se ho na něco ptali..  Jelikož nám na začátku vztahu vše fungovalo, po několika týdnech se ke mně přestěhoval a začali jsme spolu žít. Po nastěhování mi hned automaticky na vše začal finančně přispívat. Po několika měsících jsem otěhotněla, což bylo naše přání, a narodila se nám dcerka. Jenže jeho tišší povaha nadále trvala a my dva jsme se začali hodně odcizovat. Hodně mě vždy mrzelo, že jsem vždy musela být já, kdo za ním přišel a obejmul ho, dal mu pusu, apod., zkoušela jsem tuto jeho povahu řešit s jeho mamkou, ale od ní jsem si jen vyslechla, buďte rádi, že máte zdravou holčičku a já nevím, proč Petr takový je, podívej se na našeho taťku, je prostě jeho… Postupem času jsme se od sebe ale vzdalovali víc a víc, jelikož já jsem už neměla chuť ho brát za ruku, dávat pusu, apod., přišlo mi to, jako bych ho tím obtěžovala. I když to třeba tak nebylo.. Zkoušela jsem s ním o tom mluvit, ale bez úspěchu, měl sice slzy na krajíčku, že neví, proč takový je, že mě má rád, ale svoje chování nezměnil. Došlo to tak daleko, že v loni září jsem se s ním rozešla. Bylo to hodně náročné období, chvílemi si bral jako rukojmí dcerku, že ho maminka vyhazuje, že ho nechce, ale nakonec odešel.. Musím říci, že jako tatínek fungoval skvěle, o dcerku se staral a stará.. Stalo se však to, že si našel byt v tom samém domě, jako bydlíme, jen pod námi.. O všem jsme si s postupem času promluvili, řekla jsem mu, že nechci, aby mi dělal naschvály, a to samé nebudu dělat já jemu. Myslím si, že nyní máme pěkný vztah, dcerka k němu chodí, kdy chce, bere jí na výlety, někdy u ně j přespává,… Snažíme se prostě hlavně kvůli ní domluvit, aby rozchod brala co nejméně bolestivě. Oběma nám na ní hodně záleží, oba jsme na ní fixováni, já jsem byla hlavně v době mateřské, kdy jsem musela vyhledat psychologickou pomoc, protože jsem se o ní stále hodně bála, abych něco neudělala špatně, nakonec mi paní doktorka pomohla, ale užívám stále přípravek Cipralex, trpěla jsem úzkostnou poruchou, asi to bylo hlavně způsobeno tím, že jsem na ní byla závislá, protože partnerství nefungovalo.

Od podzimu minulého roku jsem začala nový vztah. Nového partnera Nelinka přijala hezky, bohužel to ale nevede k tomu, k čemu bych si představovala. Partner se ke mně hezky chová, hezky mi říká, stále mě objímá a prý je hrozně šťastný, že mě má… ale nežije s námi. Pochází z vesnice a nějak nemá sílu se odtamtud odpoutat, já se však k němu stěhovat nemůžu a nebudu, to už jsme si vyjasnili, takže nevím, zda to má budoucnost. Vídáme se každý den, chodí k nám vždy navečer (až udělá doma co je potřeba) a ráno spolu chodíme do práce, víkendy trávíme spolu, jen během dne odjede „domů“ a postará se o nejnutnější, co tam je potřeba udělat, bydlí tam s jeho taťkou a jeho paní. Jenže takto už to trvá ¾ roku a já začínám přemýšlet nad tím, že jsem si ten život nyní strašně zkomplikovala. S dcerkou mi vlastně pomáhá její tatínek, který jí věnuje čas, a ne nový partner, jak jsem si to představovala, finančně jsem na tom stejně, protože ač bych řekla, že s námi nový partner bydlí, když tam spí a o víkendu jí, tak mi nijak nepřispívá. Pomáhá mi hodně na chatě, ale pouze manuálně, je řemeslník, ale finančně ne. V poslední době nad tím hodně přemýšlím, protože opravdu nevím, co dělat. Dcerky tatínka jsem měla a mám stále ráda, ale jeho zvláštní, zamlká, introvertní povaha vrhala do vztahu a soužití napětí, ve kterém jsem nechtěla, aby dcerka vyrůstala, chtěla jsem, aby viděla, že se dva musejí mít rádi a aby viděla, že maminku někdo obejme a dá jí pusu, což současný přítel dělá, ale zase to má jiná svá mínus… Se současným přítelem jsem chtěla tuto situaci probrat, takže jsem jemně naznačila, že prostě to nejde vše sama zvládat, že potřebuju chlapa doma, aby mi pomáhal jak s dcerkou, tak i finančně, ale uplynul měsíc a situace se nezměnila, ač mi řekl, že to bude řešit, že to „doma“ omezí.. ale já vím, že on je tam zvyklý a byl by to pro něho velký problém.. Já zase z více důvodu nemohu odejít na vesnici..

Klára

Petra Jarošová odpovídá:

Milá Kláro, asi už vidíte, že samotná změna partnera nemusí znamenat záchranu, pokud člověk neudělá žádnou změnu sám v sobě. Jste hodně citlivá a nejistá a potřebujete cítit, že vás partner chrání a má vás rád. Potom se cítíte v bezpečí.

Obávám se, že svým odchodem od otce vaší dcery jste přišla o muže, který je opravdu chlap, i když moc nemluví. Má vás obě rád a byl připraven nést veškerou odpovědnost za rodinu. Psala jsem to zrovna tento týden: opravdové muže nešlechtí slova a gesta, ale činy. Žena by chtěla mít doma básníka, jenže vy už zažíváte, jaké to je. Ten, kterého máte teď, se neumí pustit starých návyků a vzdát se svého pohodlí. A už vůbec ho nenapadne, že jako chlap by se o vás měl postarat se vším všudy.

Kláro, měla byste vědět, že vaše partnerství se rozpadlo kvůli vám. Dávat cit a vytvářet doma atmosféru je úkol ženy a vy jste v něm selhala. Úzkostná porucha není následkem toho, co jste zažila. Ty úzkosti už ve vás byly, kvůli nim máte takovou potřebu dostávat potvrzení lásky zvenku; sama v sobě ji neumíte zažívat. To, co zažíváte zatím, je velmi silná připoutanost k těm, o nichž si myslíte, že vás učiní šťastnou, jako třeba vaše dcera, ale opravdová láska to není. Je dobře, že na sobě pracujete, protože jinak hrozí, že úzkostmi bude trpět i ona. Nikoli proto, že tatínek nemluví, ale proto, co vy zažíváte ve své mysli. Ona tatínka má ráda a nemá žádnou pochybnost o jeho lásce. Ve skutečnosti byste se mohla učit od své dcery, jak nepochybovat a nepotřebovat důkazy něčí lásky. Kdybyste to dokázala, vaše manželství by stále trvalo a nejspíš byste dokázala i partnera občas rozmluvit. Protože jste si ale do něj projektovala a projektujete své vlastní nejistoty, nezbývalo mu, než mlčet.

To, co do vztahu přináší žena, je hluboká vnitřní moudrost a intuice, z níž vyrůstá samozřejmá vnitřní jistota, co je užitečné, aby celá rodina fungovala ku prospěchu všech členů. Předává zkušenosti rodu další generaci. Muž má za úkol svou rodinu chránit materiálně i fyzicky. Komunikace mezi mužem a ženou může být na úrovni řeči, ale také nemusí. Na energetické úrovni mají muži daleko méně vyvinuté řečové centrum, než ženy a také většinou nejsou zvyklí je používat na nic jiného, než na práci. Citům a emocím většinou nerozumějí a nedokážou o nich mluvit. Svou lásku vyjadřují fyzickým zájmem o ženu a tím, že ji chrání. Když si žena nevěří a tato jeho gesta nerozpozná jako vyznání, začne ho nutit, aby se proti vlastní přirozenosti vyjadřoval tak, aby se cítila milovaná. Muže to nebaví a hlavně se cítí ve velmi nejistých vodách – odkrýt city je pro něj jako odkrýt štít nebo sundat zbroj; cítí se holý a zranitelný. Jistě, že tam ho žena chce mít, ale on se s tím necítí dobře.

Myslím, že teď není důležité řešit, jak vaše partnery donutit, aby dělali to, co vám dá pocit bezpečí. Ten vnitřní pocit musíte nalézt sama v sobě a váš prožitek se potom zobrazí vně jako muž, který vás bude chránit na všech úrovních. Potřebujete nalézt sama sebe, svou vlastní lásku a svou vlastní sebejistotu, potom již nebudete tak moc potřebovat, aby vám byla potvrzována zvenčí. Zatím jen projektujete ven, do svých partnerů, své vlastní nejistoty a vlastně sama sobě berete šanci prožít svůj život v jeho plném potenciálu. Jedete na čtvrt plynu a to je škoda.

Určitě pokračujte v léčbě, ale hlavně pracujte na sobě i na úrovni terapie. Bez změny prožívání se váš život na vnější úrovni trvale změní jen stěží. Moc vám držím palce; nic není trvalé, ani vaše trápení s muži ne. Jen potřebujete najít ve své mysli příčinu toho, co zažíváte a odstranit všechny vzorce, které vytvářejí vaše úzkosti. Úzkost a obavy jsou ti nejhorší rádci na světě a nikdy nikoho neučinily šťastným. Až poznáte dobře sama sebe, zjistíte, že všechny úzkosti byly jen jako strašidla: posvítíte na ně a zjistíte, že tam žádné vlastně není. Myslím na vás!

 

Váš dotaz

Zde můžete zadat dotaz. Dáma v nouzi si vyhrazuje právo publikovat Váš odeslaný dotaz. Pokud si nepřejete uveřejnit Vaše jméno, zvolte smyšlené.

Pište, prosím, své otázky s diakritikou, tedy s háčky a čárkami. Nemám časový prostor vaše otázky textově upravovat. Moc děkuji!



Můžete zadat ještě 1300 znaků




„Neexistuje zdravá žárlivost, vše co je opravdu zdravé,
je zdrojem trvalé lásky a štěstí.“