Přítel je líný

Přítel je líný
Partnerská poradna on-line

Dvanáct let žiji s přítelem, období zamilovanosti trvalo velmi dlouho a mě k příteli stále láska táhne. Přítel také tvrdí, že mě miluje. Je to hodný člověk, má dobrácký pohled na lidi a na svět. Mám však velký problém s jeho nesamostatností, neschopností a leností. Je o čtyři roky mladší než já, nejmladší ze tří bratrů. Doma nic nemusel, byl mazánkem, vyučil se zedníkem, práci mu sehnal otec, doma mu až do 26 let prali a vařili. Z domu přešel rovnou ke mně a mým dvěma dcerám. Mám byt, chalupu, skvělé rodiče, přítel je a vše okolo má rád. Tak nějak mu všechno spadlo do klína. Děti jsme nechtěli, ty vlastně také „nafasoval“ už hotové. Nechtěl si ani dělat řidičák, nestojí o žádný osobní rozvoj. Já jsem VŠ, žila jsem v zahraničí, jsem velmi pracovitá, mám dvě zaměstnání, z dcer jsem vychovala šikovné vysokoškolačky, starám se o vše doma, vyřizuji chod, platby, dovolené, radosti i starosti. Přítel mi pomůže, když ho požádám, ale sám neudělá nic. O běžné opravy v bytě prosím, buď na ně zapomene, chorobně vše odkládá, nebo to prostě neudělá. Byla jsem tak zoufalá a frustrovaná z jeho nečinnosti, že jsem ho po jedenácti letech poslala zpět k rodičům. Bolelo to, protože mám pro něj jakousi slabost. Po třech týdnech se ozval a po měsíci vrátil. Sepsali jsme body, v kterých se chceme zlepšit, nicméně vše je při starém. Nevím, jak dál.

Stanislava

Petra Jarošová odpovídá:

Stanislavo, než ho definitivně pošlete pryč, ještě bych vztahu dala šanci, ale změnila bych taktiku. Upřímně chápu, že vás nebaví být na všechno sama a dobrácký pohled partnera, který se o nic nepostará, vás určitě nevytrhne. Napíšu vám jak na to, ale pokud už toho všeho máte dost, nemusíte návod použít a rovnou se poohlédnout po někom „dospělém“. Jestli ho však milujete, asi bych do něj ještě investovala pár měsíců a uvidíte. Přesně na vaši situaci sedí smlouva na dobu určitou, což je smlouva, kterou uzavíráte sama se sebou a nikdo jiný o ní neví. Záleží na vás, jestli bude trvat několik týdnů nebo měsíců. Je to doba, po kterou se vší silou soustředíte na to, že to váš partner zvládne. A také děláte úplně všechno pro to, aby se to povedlo. Po jejím uplynutí buď uvidíte, že se něco změnilo a že má cenu pokračovat, nebo si naopak budete úplně jistá, že i když jste udělala úplně všechno, nic se nestalo a nemá žádný význam doufat v zázrak.

Píšete, že byl k nesamostatnosti veden svou rodinou, to znamená, že jeho návyk nic nedělat, o nic se nesnažit a nepracovat na sobě, je velmi silný a dlouhý. To znamená i to, že není možné jej změnit hned, ale po malých krocích.

I když byste si určitě přála, aby po letech nečinnosti okamžitě začal fungovat v oblastech, které jste si sepsali a vám to připadá jako běžné, splnitelné cíle, pro něj je to pravděpodobně něco zcela děsivého a nesplnitelného. Když nám cíl připadá nesplnitelný, obvykle jej vzdáme. Ale když je rozdělen na malé, dosažitelné krůčky, najednou vše připadá možné a máme větší odvahu se do toho pustit. Stejně je třeba, abyste postupovala s partnerem. Nepomůže, když budete soudit podle sebe. Nalaďte se na něj a zjistěte, co vidí na úkolech, o kterých jste se společně domluvili, za obtíže. Možná že u některých úkolů jednoduše neví, jak by je měl udělat, i když pro vás je to nepochopitelné.

Udělala bych to tak, že první týden by dostal jeden úkol. Vy ten úkol ze začátku budete dělat s ním, abyste se ujistila, že ví, jak na to, a budete ho hodně chválit za každý sebemenší úspěch. Až bude jasné, že jej zvládá sám, necháte ho pokračovat tak dlouho, dokud jej nezvládá bez problémů alespoň několik dní za sebou. A nikdy nezapomenete pochválit za dobře vykonanou práci. A teprve potom přidáte další úkol a zase ho ze začátku budete dělat s ním, dokud jej nezvládne samostatně. Chápu, že je to jako s dítětem, ale on je na úrovni samostatnosti někde ve věku šesti let, možná i méně, tak pokud s ním chcete zůstat, nezbývá vám, než suplovat to, co měli dávno udělat jeho rodiče. A krok za krokem ho naučíte všemu včetně odvahy pouštět se do nových věcí. V průběhu vaší smlouvy už bude úplně jasné, jestli má tento postup šanci. Aby měl, musí on být motivován být s vámi, jinak se mu nebude chtít na sobě nic měnit.

A aby byl opravdu motivován, musíte něco změnit i na sobě. Protože vy jste zatím na něm závislá, on to podvědomě cítí a proto si je skoro jistý, že i když nic nezmění, vy ho neopustíte. Takže proč by to dělal? Protože je nevyzrálý, uvědomění, že by vám tím ulevil, se mu v mysli vůbec neobjeví; jeho zatím zajímá jen jeho pohodlí, stejně jako malé dítě. Prověřte, proč si myslíte, že si nezasloužíte někoho dospělého, ochotného převzít odpovědnost. Protože dokud to tak ve vašem podvědomí bude, budete to paradoxně vy, kdo brání vašemu partnerovi v rozvoji, protože on necítí žádný důvod. I když se trápíte a nejste spokojená, jemu je to jedno. Ale chce být s vámi, protože ho chráníte a dáváte mu spoustu jistot, které by ve skutečnosti měl dávat on vám. Ale jeho nic nedonutí ke změně, dokud se nezměníte vy sama.

Jestli tuto změnu uděláte, nejspíš se stane to, že váš partner na sobě opravdu začne pracovat, protože se začne cítit ohrožen vaší narůstající vnitřní silou. Ale kromě toho se také může objevit někdo jiný, kdo bude ladit s vaší novou energií. A vy budete mít na výběr. Jak zvolíte, je jen na vás. Držím palce!

Váš dotaz

Zde můžete zadat dotaz. Dáma v nouzi si vyhrazuje právo publikovat Váš odeslaný dotaz. Pokud si nepřejete uveřejnit Vaše jméno, zvolte smyšlené.

Pište, prosím, své otázky s diakritikou, tedy s háčky a čárkami. Nemám časový prostor vaše otázky textově upravovat. Moc děkuji!



Můžete zadat ještě 1300 znaků




„Neexistuje zdravá žárlivost, vše co je opravdu zdravé,
je zdrojem trvalé lásky a štěstí.“