Přítel matce přiznal, že jsem na vozíku

Přítel matce přiznal, že jsem na vozíku
Partnerská poradna on-line

Dobrý den, mám přítele zhruba 8 let vše fungovalo až do doby, kdy své matce přiznal, že jsem na vozíku….. Několikrát jsme se rozešli, ale vždy jsme to spojili, bylo a je nám spolu dobře.. Jeho matka: „no tak s ní se netahej“. Ona je celkově divná a přítel se poslední dobou chová taky jinak, nevím co s tím, mám ho ráda, ale nepociťuji už takovou podporu jako dříve. Našla sem si kamaráda ze školy, který mi vše vysvětlí, ve všem mě pochopí…. a poradí i s ním, víme, že chceme být dobří přátele….. Nevím, co s přítelem, vím, že opustit ho nechci, zůstal by na vše sám…. Mám o něj strach, ale taky strach o sebe, nechci být sama. Jeho matka mě nebere, on mě tají…. U přítele nepocituji podporu mého žití…. začala jsem hubnout, chodit do posilovny.  Jsem po neschopence z psychických důvodů a šikany na pracovišti, kterou sem ale dlouho v sobě dusila, potom jsem v květnu 2015 pracovní poměr ukončila. U rodiny jsem měla podporu, ale poslední dobou pociťuji,  jak to bude dál, co budu dělat a cítím psychický nátlak, i když mi mamka říká: zůstaň doma, jak dlouho chceš, ale to říká už jen někdy a já, jakmile se začne řešit práce, začnu zvracet, přestanu komunikovat…..
děkuji

orangutanka 12

Petra Jarošová odpovídá:

Chápu, že se toho nahrnulo hodně v poslední době. Šikana na pracovišti, přítel, který se ti vzdaluje, maminka, která už začíná být unavená…

Jestli jsi četla pár odpovědí v mé poradně, určitě jsi si všimla, že vždy hledáme důvod v sobě. Svět, lidé okolo nás, situace, které se objevují, jak se k nám lidé chovají i nemoci, které přicházejí, to vše něco říká o našem podvědomí. O tom, jak jsme na tom sami a týká se to oblastí mysli, které obvykle nejsme schopni zažívat přímo. V naší mysli je spousta vzpomínek a zdaleka nejen těch, které si pamatujeme. Některé pochází z tohoto života nebo ze zkušeností, které jsme učinili sami, ale pak je tady také obrovský soubor vzpomínek, které jsou na buněčné úrovni uložené jako zkušenosti našeho rodu. A toho si jen málokdy jsme vědomi, ale zobrazují se v našem životě, v každém jeho okamžiku. Bolestné situace, ty, které jsme nezvládli citově nebo jinak, se uloží hluboko do podvědomí. Naše mysl má silné samočistící schopnosti a tak se tyto vzpomínky snaží čas od času vyloučit, jako když se udělá vřed, který se vymáčkne. A projeví se to jako situace, která je podobná těm z minulosti. Pokud by tě například v minulosti někdo opakovaně podvedl a tys to cítila jako křivdu, přijde okamžik, kdy se mysl chce této křivdy zbavit. A objeví se další situace, kdy tě někdo podvede a ty máš za úkol už se na ni podívat novým pohledem, který místo křivdy a zloby obsahuje soucit s tím člověkem a pochopení, proč se to celé vlastně děje. Pokud to dokážeš, naráz se vyléčí všechny vzpomínky ve tvém podvědomí, které byly spojené s podvodem a křivdou. A tím zmizí z tvého života situace, kdy jsi druhými podváděná. Když to nezvládneš a znova jsi ukřivděná, nevyléčí se nic a přibydou další vzpomínky, které bude mít opět tendence přivolávat situace, kdy tě někdo podvede.

Vzhledem k tomu, co popisuješ, je zjevné, že ve tvém podvědomí je uložená celá sbírka bolestných vzpomínek. Některé jsou spojené s násilím a agresivitou a ty jsou velmi nebezpečné a bylo by velmi dobré, kdybys na nich začala pracovat v nějaké terapeutické skupině. A pak jsou tam další, které souvisí z úzkostí postavit se na vlastní nohy a začít být odpovědná sama za sebe. Strach, že nemůžeš, nezvládneš být sama, je ve tvé mysli daleko starší, než si zatím dokážeš představit.

Myslím, že je to práce na několik let, ale určitě bych na tvém místě zkusila najít nějakou skupinu, se kterou by ses mohla pod dohledem dobrého terapeuta pravidelně setkávat a pomaličku začít rozmotávat bolest v srdíčku. Do té doby budeš vždycky obětí, vždycky tady budě někdo proti tobě a svět bude zbytečně moc černobílý: dobří nebo zlí lidé, láska nebo nenávist… A takové vnímání přináší spoustu dramatických situací do života a vlastně bys žila v permanentní stresu a ohrožení, což už se začíná dít.

Moc ti přeji, abys našla sílu se do toho pustit. Nebude to snadné, ale určitě cesta existuje. Nenechávej si v mysli starou bolest, protože ta přitahuje zase jen bolest a nová zranění. A na to je života škoda. Ať se vše začne dařit a z celého srdce to přeji, aby ses v životě cítila bezpečně a šťastně.

Váš dotaz

Zde můžete zadat dotaz. Dáma v nouzi si vyhrazuje právo publikovat Váš odeslaný dotaz. Pokud si nepřejete uveřejnit Vaše jméno, zvolte smyšlené.

Pište, prosím, své otázky s diakritikou, tedy s háčky a čárkami. Nemám časový prostor vaše otázky textově upravovat. Moc děkuji!



Můžete zadat ještě 1300 znaků




„Neexistuje zdravá žárlivost, vše co je opravdu zdravé,
je zdrojem trvalé lásky a štěstí.“