S partnerem se jen hádáme

S partnerem se jen hádáme
Partnerská poradna on-line

Dobrý den, nevím jak dál, s partnerem se jen hádáme, trvá to už dlouho, doma mi s ničím nepomůže, máme tři děti, z toho jedno dítě nemocné (autismus), je to pro mě velmi náročné, čekám aspon trochu podpory od partnera, ale té se nedostává, vše je má chyba, já nic nedělám atd., mám pocit, že mě nebere jako rovnoceného partnera, připadám si jako malé dítě . Partner nemá fyzicky náročné zaměstnání, přesto když dorazí po třetí domů, se nají a leží, pak si jde na kolo a zase leží, nebo jde na pivo. Není schopný si se mnou chvíli povídat a když už ano, musím mluvit já a vyptávat se jak u výslechu. Je to pro mě psychicky náročné a zvažuji, že odejdu, i když vím, že to bude těžké, pocítím to finančně, jinak to bude stejné, jelikož jsem na vše stejně sama, vztah jsem moc chtěla udržet kvůli našemu nemocnému dítku a byli jsme i v poradně, ale bohužel to pomohlo jen na 14 dní, kdy se trošku zapojil, podle něj je chyba ve mě, ale když se ptám, jaká, tak nemá odpověď, i naše intimní soužítí je na bodu mrazu. Mám to ještě zkusit, nebo už nastal čas jít dál?
Děkuji za odpověd.

Alice

Petra Jarošová odpovídá:

Alice, i tři zdravé děti jsou pořádný zápřah, natož když máte jedno nemocné. A umím si představit, že melete z posledního. A vůbec se mi nechce do této odpovědi, protože vám budu muset napsat, že i vy děláte ve vašem manželství chyby.

Už jsem mockrát psala, že muži a ženy fungují jinak a historicky a geneticky jsou uspořádáni k jiným aktivitám. Ženy byly většinu historie s dětmi a hlavně obklopeny dalšími ženami, se kterými si navzájem pomáhaly a se kterými také zaháněly pocit samoty a potřebu komunikace, která je pro většinu žen odpočinkem. Muži zase zajišťovali obživu, doma byli málo a když už tam byli, odpočívali a výchovou dětí ani komunikací s partnerkami se příliš nezabývali. Odpočívali v samotě nebo obklopeni dalšími muži. Teprve relativně krátkou dobu chodí i ženy do práce a také žijeme odděleně od ostatních rodin. S tím se připojily určité komplikace: ženy se cítí doma s dětmi osamělé a chybí jim pomoc a komunikace. To všechno jim poskytovaly dříve druhé ženy a ony to teď požadují od mužů, kterým se to nelíbí a hlavně jim pak chybí tolik potřebný odpočinek, bez kterého nejsou spokojení a hlavně potom necítí domov jako bezpečné místo, do kterého se rádi vracejí. Je zjevné, že máte doma muže, jehož geny se ještě nepřizpůsobily 21. století a který vůbec nechápe, proč by vám měl doma pomáhat a povídat si s vámi, když chodí do práce a to podle něj stačí. Protože to stačilo po velkou část historie lidstva a dokonce to stále většina lidstva tak má. Já s vámi souhlasím, že za situace, kdy máte nemocné dítě, je všechno daleko obtížnější a bylo by od něj moc hezké, kdyby slevil z nároků na svůj odpočinek a trochu vám začal pomáhat. Aby se tak stalo, musel by mít motivaci, například těšit se na skvělý sex s vámi. Jenže ten nefunguje, protože vy se na něj zlobíte. A on se zase nemá na co těšit a tím jste se zasekli v kruhu, který nechce rozetnout ani jeden z vás. Vlastně jsem si docela jistá, že kdyby vás zase začal vnímat jako sexuální partnerku a nejen jako ženu, která mu věčně něco vyčítá, hodně věcí by se mohlo opravit. Já vím, že jste unavená k smrti a také uražená kvůli jeho bezohlednosti, jenže muž, když nemá přístup k sexu, je zcela zbaven motivace cokoli pro svou partnerku udělat.

Určitě máte právo se rozhodnout, že už takto nechcete žít a odejít. A věřím, že už nemáte sílu zkusit váš vztah oživit a pracovat na něm. Ale obávám se, že si pohoršíte po mnoha stránkách. Zůstanete-li sama, což je pravděpodobné, budete na tom finančně daleko hůř než nyní a to bude těžké pro vás i vaše děti. Určitě budete cítit nutkavou touhu po funkčním partnerství, jenže žena se třemi dětmi a navíc jedním nemocným se na trhu lásky udává hodně těžko, zejména, je-li jako vy tak vyčerpaná, že i sebekrásnější není schopná být přitažlivá pro jiné muže.

Osobně bych vám poradila začít hledat cestu, jak si občas odpočinout a mít aspoň pár hodin týdně čas sama na sebe. Určitě takové řešení existuje. Abyste nabrala trochu sil a optimismu, se kterými bude snazší vidět možnosti a řešení spíš, než problémy, které zcela pochopitelně vidíte teď. Domluvte se s manželem, aby třeba jednou týdně byl doma s dětmi on a vy můžete jít cvičit nebo s kamarádkami na kávu. Občas vám může děti pohlídat někdo jiný a vy byste si mohli vyrazit s manželem. Chápu, že si myslíte, že to nejde, protože vaše dosavadní zkušenost je taková. Jakmile se ale nastavíte, že to jde, mohou se objevit nové možnosti. Nejste povinna padnout pro svou rodinu. Jde o to nalézt řešení, kdy se cítíte šťastná vy i ostatní její členové. I vy máte být šťastná, nikoli obětí, kterou jste doposud. Program oběti je zcela jistě uložen ve vašem podvědomí a projevuje se pro vás tímto destruktivním způsobem. Bylo by dobré jej nalézt a vyléčit, aby se vám ulevilo a už vás to netáhlo do situací, kde nutně musíte trpět.

Možná se vám podaří trochu si uvolnit ruce, až děti trochu odrostou. Nevím míru postižení vašeho dítěte, ale nějaký stacionář, kde by o něj přes den bylo postaráno, by určitě ulevil celé vaší rodině a mohl by přispět k uzdravení vašeho vztahu s manželem. Přeji vám z celého srdce hodně síly ve vaší nelehké situaci a ať už se rozhodnete jakkoli, ať vás provází štěstí!

Váš dotaz

Zde můžete zadat dotaz. Dáma v nouzi si vyhrazuje právo publikovat Váš odeslaný dotaz. Pokud si nepřejete uveřejnit Vaše jméno, zvolte smyšlené.

Pište, prosím, své otázky s diakritikou, tedy s háčky a čárkami. Nemám časový prostor vaše otázky textově upravovat. Moc děkuji!



Můžete zadat ještě 1300 znaků




„Neexistuje zdravá žárlivost, vše co je opravdu zdravé,
je zdrojem trvalé lásky a štěstí.“