S přítelem spolu nespíme

S přítelem spolu nespíme
Partnerská poradna on-line

Dobrý den,
obracím se na Vás se svým trápením a moc prosím o radu. Je mi 25let a se svým přítelem (34) jsem 7 let (3 roky spolu žijeme, naštěstí teď kvůli práci jezdí jen na víkendy) , bohužel v tomto vztahu již nějaký ten rok nejsem šťastná a situace se stále zhoršuje. Už asi dva roky s přítelem vůbec nespíme a já si připadám jako důchodce. Chováme se k sobě jen jako nejlepší přátelé, nehádáme se, jezdíme na výlety, pracujeme na společné zahradě, ale po stránce citové je tam chladnost, odstup, z mé strany už i nadřazenost a diktátorství, on nemá skoro žádné přátele, které by navštěvoval a tak je asi rád, že mě má. Dnes jsem podepsala smlouvu na garsonku, ale když si představím, že mu oznámím, že odcházím, bojím se asi, že to také nezvládnu a odkládám to – jsem zvyklá se o něj starat. Za tu dobu jsme si vzájemně ublížili, z jeho strany seznamky a neustálé věnování se tabletu, a já z nedostatku pochopení a citu trávila čas také jinde. Jak mu mám oznámit, že se budu stěhovat pryč, ale nechci mu ublížit, chci zjistit, jestli to ukončit nadobro nebo zůstat a mít děti, svatbu, nemovitost…. říkám si, že mě nebije, nepije, nežárlí, poslouchá mě, pracuje na zahradě, nenadává mi. Já nevím, co mám dělat.

Petra

Petra Jarošová odpovídá:

Milá Petro, je moc dobře, že píšete teď, kdy spolu ještě nemáte děti a máte daleko větší možnost volby. Odpověď je již obsažena ve vaší otázce, vlastně jste mi vypsala celé řešení vaší situace, takže vám to jen převyprávím.

Svého přítele nemilujete a nevidíte ho jako muže, partnera. To se projevuje jako váš citový odstup. Uvědomujete si, že je na vás určitým způsobem závislý a proto cítíte nadřazenost. Současně nejste schopná vztah ukončit a odejít, napíšu vám, proč to tak je.

Právě proto, že jste se k sobě nechovali vždy hezky a ve skutečnosti vy se k němu hezky nechováte ani teď. Sice mi píšete, že spolu jezdíte na výlety a chováte se k sobě jako přátelé, ale dovolte mi, abych vám napsala, že je to čistý alibismus a neupřímné chování z vaší strany.  Není možné cítit skutečné přátelství k někomu, nad kým se současně cítím nadřazená. Chcete se sama před sebou cítit dobře a tak se chováte neupřímně. Nikomu to není užitečné. Protože váš přítel to samozřejmě cítí a to zvyšuje jeho nejistotu. O to víc se vy cítíte nadřazená a tak pořád dokola. Vedle vás se tak stává čím dál víc citově hendikepovaným mužem, v podstatě ho tím, jak se k němu chováte v rozporu se svými skutečnými pocity, ničíte a ubližujete mu daleko víc, než kdybyste s ním nebyla a konečně se začala chovat podle toho, co cítíte. Jenže vy se také sama bojíte, že nikoho lepšího nepotkáte a proto si držíte vrabce v hrsti. Pohrdáte jím, že je slabý a přitom jste úplně stejná. Vaše neupřímnost ubližuje vám oběma, ani jeden nejste šťastní, jen tak přežíváte, protože nemáte odvahu pojmenovat věci pravými jmény a dát jeden druhému šanci najít vztah, ve kterém budete oba spokojení.

V dnešní době nadbytku máme tak luxusní situaci, že si můžeme vybrat partnera z lásky, ne kvůli zabezpečení, nebo jen proto, abychom s někým byli a nevypadali před ostatními divně. Jenže vy máte ve vašem mentálním systému obrovské množství nevědomých vzpomínek na to, že se to dělá přesně tak, jak to děláte teď: čistá vypočítavost, protože přesně proto se dřív sňatky uzavíraly. Máte plné právo tak pokračovat, ale postavíte-li vztah na neupřímnosti a zbabělosti, strachu, že třeba nikoho lepšího nenajdete, bylo by naivní očekávat, že v něm budete šťastní a ještě naivnější, že když byste spolu měli děti, že by byly šťastné ony. Trpěly by citovou chudobou mezi vámi a nejspíš by trpěly mentálními problémy. Přesně tak, jako spousta dětí dnes, když se rodí rodičům, kteří se vzájemně nemilují. Není nic špatného na tom, když se takto rozhodnete, ale pak nepomůže si stěžovat, protože viníkem jste vy sama.

Nebo se můžete rozhodnout změnit sama sebe a tím i svůj život. Ze začátku to vypadá jako o moc těžší řešení, protože jdete do neznáma. Protože samu sebe neznáte, zatím znáte jen nepravdivý obraz o sobě, jak jej prezentujete navenek i sama před sebou. Ale dnes je k dispozici obrovská škála metod, jak nalézt staré a nefunkční vzorce v mysli a změnit je, vyléčit a díky tomu vyléčit celý svůj život. Pokud se rozhodnete pro tuto variantu, není nutné, abyste se hned s přítelem rozcházela, protože na to ještě nejste připravená. Aby to šlo, potřebujete vyrovnat dluh, který vůči němu máte. Tím dluhem je vaše pohrdání. Začněte se soustředit na jeho kvality místo jeho chyb. Z celého srdce mu přejte štěstí. Díky tomu se postupně zbavíte podvědomých pocitů viny, které vůči němu máte a v určitém okamžiku budete vědět, že jste volná a že už můžete jít. Současně díky tak intenzivním přáním štěstí někomu jinému si vaše mysl postupně uvědomí, že si štěstí zaslouží také. Nebude to intelektuální pochopení, ale nový druh prožitku. Až se objeví, přirozeně, nevyumělkovaně, spontánně z vaší mysli, přivede vám partnera, se kterým budete šťastná. Může to zabrat několik let, vůbec si netroufnu vám slibovat rychlý výsledek. Máte sama právo se rozhodnout, jestli chcete jít tímto směrem.

Ať už se rozhodnete jakkoli, držím vám palce!

Váš dotaz

Zde můžete zadat dotaz. Dáma v nouzi si vyhrazuje právo publikovat Váš odeslaný dotaz. Pokud si nepřejete uveřejnit Vaše jméno, zvolte smyšlené.

Pište, prosím, své otázky s diakritikou, tedy s háčky a čárkami. Nemám časový prostor vaše otázky textově upravovat. Moc děkuji!



Můžete zadat ještě 1300 znaků




„Neexistuje zdravá žárlivost, vše co je opravdu zdravé,
je zdrojem trvalé lásky a štěstí.“