Sebevědomí: už jsem přestala věřit, že nezůstanu single

Sebevědomí: už jsem přestala věřit, že nezůstanu single
Partnerská poradna on-line

Milá Petro, je mi 35 let a vlastně jsem nikdy neměla žádný skutečný vztah. Jsem hezká a úspěšná v práci, jsem zvyklá hodně cestovat a vlastně mi v životě jde úplně všechno, kromě trvalého vztahu, což mi dost bere sebevědomí, jakože nejsem dost dobrá na to, aby se mnou chtěl někdo být. Dlouho jsem měla komplexy, že nemám ideální váhu, protože mi to moje matka neustále připomínala a nápadně mě chválila, když se mi podařilo zhubnout. Dnes už vím, že se chlapům líbím, jak jsem, prostě holka krev a mlíko. Otec od nás odešel brzo a asi na mě nikdy nebyl hrdý. Uvědomuji si, že to je klasický základ pro moji samotu, ale upřímně se snažím se s pocitem nemilovaného dítěte vyrovnat a stejně se žádný chlap na stálo neobjevuje. Ti, kteří mě balí, mají zájem o sex. Nebo se sice zamilují, ale jsou ženatí a stejně to nemyslí vážně. Když pak dojde na rozhodování, zase se poslušně vrátí k dětem a manželce. Moji přátelé jsou fajn a mám jich spoustu, ale také mi často připadá, že se na mě dívají spíš kriticky, stále hodnotí, co a proč dělám a proč to nedělám jinak. Jakoby mě neuměli mít rád takovou, jaká jsem. Pořád bojuji a na venek vypadám ok, ale často je mi smutno a cítím se sama.

Andrea

Petra Jarošová odpovídá:

Rodiče, kteří svou lásku podmiňují nějakými našimi vlastnostmi, dokážou nasekat v naší mysli značnou paseku. Není pro dítě bolestnější zkušenost, než když, ať dělá, co dělá, nedokáže dostatečně uspokojit rodičovskou představu o tom, jaké by mělo být. Závěrem pak je, že i když se snažím sebevíc, není to dost, abych si zasloužilo lásku jen tak, bez jakýchkoli podmínek.

Celoživotně v nás může zůstat tato pochybnost: že cokoli dělám, nikdy to nebude dost, abych připadala ostatním dost dobrá, štíhlá, chytrá, laskavá… jakákoli. Pokud v nás toto přesvědčení, tato pochybnost je, i když si jí nemusíme být vědomi, podkreslí jakékoli naše prožívání. I když děláme věci naplno a dokonce víme, že jsem v nich dobří, stejně už předem očekáváme, že na citové odezvě těch, na kterým nám záleží, se to neprojeví. A pozor: místo abychom pracovali na tom, kdo to prožívá a měnili prožívání samo, stále pracujeme na svém zdokonalování; takže hubneme, tvrdě pracujeme, v případě zájmu o muže víc navštěvujeme místa, kde se můžeme seznámit, seznamujeme se… Prostě děláme všechno na vnější úrovni, abychom změnili daný stav, naše nedostatečné emoční uspokojení. Na těchto aktivitách není vůbec nic špatně. Jsou-li ale podbarveny naší touhou po lásce a ocenění, místo toho, aby byly vykonávány čistě z radosti a pocitu smysluplnosti, nemusí vždy to, co děláme, být i tím, co opravdu dělat chceme. Děláme to proto, že si myslíme, že nám to přinese to, co nám chybí. Ale zdaleka to nemusí být to, co nás opravdu uspokojuje, co nám dává smysl i hluboko uvnitř. Ve skutečnosti to tak dělá většina lidstva.

Andreo, zeptejte se té holčičky uvnitř vás, co měla opravdu ráda, co ji bavilo a po čem by toužila, kdyby ji rodiče nepřesvědčili svou kritickou výchovou, že je hlavní pro život být hubená a úspěšná. Rozumějte, na tom není nic špatně, jen jde o to, jestli to opravdu chcete i vy. Vstupte do procesu poznávání té malé Andrejky, jaká by byla, kdyby nemusela být taková, jak ji chtěli její rodiče. Dnes už je zjevné. že vám to pomohlo k životnímu úspěchu, ale ne pocitu skutečného naplnění. Začněte se ptát a postupně budou přicházet odpovědi. Je to na týdny a měsíce, kdy místo soustředění se vně se budete soustředit dovnitř, ta tu, která to všechno prožívá. Dovolte si jakékoli myšlenky a představy a přijměte je. Aby bylo možné odstranit starou bolest, nejprve potřebujete akceptovat, že nejste dokonalá.

Dám obecný příklad: Abyste odstranila například pocity viny, je třeba nejprve akceptovat, že nesnášíte svého bráchu, protože je namyšlený a vždycky vás mlátil. Pocity viny jsou tu proto, že vám rodiče říkali, že se máte mít rádi a je škaredé, když starší sestra bije bratra, tedy že vy jste škaredá (toto je jen příklad, ne o vás) Když akceptujete, že můžete úplně klidně nesnášet svého bratra, potom teprve se s tím dá něco udělat. Můžete se naučit, že se na sebe nemusíte kvůli tomu zlobit a postupně pochopit, že brácha se chová, jak se cítí a nemusí se vám to líbit, ale jste postupně schopná jej vidět spíš jako pacienta než jako nepřítele. Jako se lékař nezlobí na pacienta, že se opakovaně vrací a dovolí si nebýt zdravý, vy se postupně přestanete zlobit na bráchu, přestanete cítit jeho chování vůči vám jako osobní a budete vědět, že je prostě takový a s vámi to nemá nic společného. Běžný postup ale je, naše pocity potlačíme a snažíme se uměle prožívat to co se po nás chce. Na nejhlubší úrovni naše mysl ví, že se nic nevyřešilo a bráchu možná nesnáším ještě víc. A jsou zde pocity viny. A když je mám, mysl si začne myslet, že si nezasloužím být šťastná. Že si nezasloužím, aby mě někdo měl opravdu rád. A potom takové pocity vyzařuji navenek. Zobrazí se jako přátelé, kteří se chovají ke mně kriticky a vlastně mě nemají dost rádi. Nebo mi to tak aspoň připadá. A stejné je to s muži. Po nějaké době začnou pociťovat, že si nejste jistá, že si zasloužíte jejich lásku, a odejdou.

Nalezněte v sobě všechny kritické pocity, které se týkají druhých. Vašich přátel i eventuálních partnerů. Dovolte si je prožít naplno a akceptujte, že to tak prožíváte. A potom se zkuste zamyslet, jestli se nechováte úplně stejně, jako se vaši rodiče chovali k vám, že vás neakceptovali takovou, jaká jste. Už byste mohla považovat za dostatečně prověřené, že příliš kritické postoje nevedou k radosti. Vy je zažíváte proto, že vás to tak naučili vaši rodiče, nevědomky jste přejala jejich způsob hodnocení druhých. A nejste proto šťastná. Zkuste opak. Začněte se soustředit na pozitivní vlastnosti druhých. Mluvte o nich nahlas. A úplně přepracujte svůj návyk mluvit o druhých kriticky za jejich nepřítomnosti. Soustřeďte se na kvality a potenciál. Když to tak budete nějakou dobu dělat, vaše mysl se změní. Jednak zjistíte, že svět je daleko krásnější, než jak jej nyní vidíte. A pocity viny se postupně rozpustí, protože si budete absolutně jistá, že o druhých smýšlíte a mluvíte jen v dobrém a s dobrou motivací. Pro vás bude na nějakou dobu velmi léčivé, když úplně zapomenete na kritickou zpětnou vazbu; to totiž už umíte velmi dobře a v současné době by vám nepomohla.

A sledujte, co se bude dít. Na vnější úrovni se tato praxe projeví tak, že bude přibývat přátel, kteří s vámi budou chtít zůstat delší dobu. A měli by se objevit i takoví muži. Pak už je na vás, kterého si vyberete. Hodně štěstí!

Váš dotaz

Zde můžete zadat dotaz. Dáma v nouzi si vyhrazuje právo publikovat Váš odeslaný dotaz. Pokud si nepřejete uveřejnit Vaše jméno, zvolte smyšlené.

Pište, prosím, své otázky s diakritikou, tedy s háčky a čárkami. Nemám časový prostor vaše otázky textově upravovat. Moc děkuji!



Můžete zadat ještě 1300 znaků




„Neexistuje zdravá žárlivost, vše co je opravdu zdravé,
je zdrojem trvalé lásky a štěstí.“