Syn je ke mně hrubý

Syn je ke mně hrubý
Partnerská poradna on-line
Dobrý den, Petro, obracím se k Vám pro radu. Jsem 8 let rozvedená, mám dceru 
a syna a jsou už dospělí. Mám malý rodinný domek, kde 25 letý syn žije se
mnou. Od jeho narození jsem se mu věnovala, syn byl hyperaktivní dyslektik, 
dysgrafik, s agresivním zkratovým jednáním; dnes má dva výuční listy.
Práci si neudrží, má všude problém, holek měl taky dost, ale jsou to  
krátké známosti. Je pohledný a dovede být velmi milý, když chce. Jsem 
zoufalá, že se ke mě chová dost hrubě, nechce pracovat v domácnosti. 
Tím myslím pomáhat; udělá dřevo na zimu, pořeže a uklidí, abych mu 
nekřivdila. Vyvolává hádky. Platí mi nájem. Mám s oběma ratolestmi 
kamarádský vztah. Snažím se to brát neosobně, potlačuju svoje ego, ale 
nestačí to, tak nevím, poradila byste mi? 
Petra Jarošová odpovídá:

Blanko, nepíšete, proč jste se rozvedla. Jaký byl váš manžel, jak se choval k vám a vašemu synovi. Navíc se přidávají další komplikace v podobě potíží vašeho syna. Matoucí také je, že píšete, že máte s dětmi kamarádský vztah, s čímž je dost v rozporu, že si stěžujete na jeho hrubost k vám.

Věřím, že jste synovi hodně věnovala, aby se mu podařilo nějak se poprat se svými znevýhodněními. A věřím, že to bylo vysilující. Nejsem si ale jistá, do jaké míry se vám podařilo udržet v něm navzdory jeho problémům jistotu, že je skvělý kluk, že ho máte vy i otec rádi takového, jaký je, že vidíte jeho kvality, které jsou ve srovnání s potížemi způsobenými  komplikacemi při učení pro vás daleko důležitější. Takové dítě čelí obrovskému tlaku ve škole, protože, ať dělá, co dělá, se svým spolužákům prostě nevyrovná. Nápor na dětskou psychiku je enormní a aby to ustálo, potřebuje velkou podporu ze strany školy, kamarádů i rodičů. Ta podpora se netýká jen toho, že se s ním učí, protože tohle dítě v této době ještě neocení. Ocení ale pocit, že je rovnocenné se svými vrstevníky, že si jej váží, oceňují je a mají je rádi. Že je mají rádi jeho rodiče. Tento druh bezpodmínečné lásky je těžký, když rodič čelí obavám o jeho pozdější uplatnění. Místo pochval je přítomen spíš permanentní tlak na výkon a učení se a stres ze špatných výsledků, které jsou vzhledem k těmto vadám logické.

Takové děti velmi často ztratí motivaci, protože přes veškerou jejich snahu nedokážou podávat stejné výkony, jako jejich spolužáci. Nízké sebevědomí se může projevit nejen nechutí investovat do budoucnosti a vzdělání, ale i potížemi v komunikaci. Mohou se objevit pocity prázdnoty, nesmyslnosti jejich existence. Pak je logické, že nemají chuť ani sílu vzdorovat obvyklým potížím v práci nebo v mezilidských vztazích. Jejich život je nějak navíc, zbytečný, a nedovedou se v něm nalézt.

Jestli chcete něco udělat pro svého syna, začněte jej chválit. A nešetřete. Jemu se totiž pochval mnoho nedostalo. Ani od vás ne, proto teď toto zažíváte. Určitě si myslíte a já vám věřím, že jste se snažila, ale on to tak neviděl, a podpora a hlavně důvěra, že je skvělý kluk, mu chyběla. Soustřeďte se na vše, co se podařilo. Poděkujte za jakoukoli práci. Už jste si asi vyzkoušela, že upozorňovat ho na nedostatky nefunguje. Zkuste to naopak a uvidíte. A není to úkol na týden. Bude to třeba tak dlouho, dokud se zpětně nenasytí jeho potřeba ocenění, kterou jste s jeho otcem nedokázali uspokojit v době, kdy se jeho osobnost rozvíjela. Může to trvat několik let a možná i celý jeho život. Ale jste jeho maminka a tohle vás nic nestojí.

Pak je tady další věc: on už stojí na vlastních nohách a stále bydlí s vámi. To není zdravé a není nijak zvláštní, že vám při takové nepřirozené situaci zamrzává komunikace. On už by si měl budovat vlastní hnízdo, což je něco, co by mu zase zvedlo sebevědomí a také by to mohlo být dobrou motivací začít si plánovat vlastní existenci mimo osvědčený mama hotel. Dohodněte se s ním, do kdy byste si přála, aby se přestěhoval do svého. Vysvětlete mu, že to neznamená, že ho nemáte ráda, ale naopak. Že byste jej chtěla vidět šťastného s nějakou partnerkou a život s tchýní není pro partnerský vztah žádná lákavá představa. I pro potenciální ženy by bylo divné zjistit, že stále bydlí s maminkou…

Jestliže potřebujete jeho pomoc, ať už fyzickou nebo finanční, zvažte, nakolik jej chcete takto omezovat do budoucnosti. Potřebujete uvážit, zda sama utáhnete náklady na domek a veškerou práci. Očekávat, že za mnou budou děti jezdit kvůli údržbě, je trochu nefér, spíš bych udělala maximum, aby mohly mít svůj život a stýkali jste se jen kvůli tomu, že se chcete potkat. Ne proto, že už zase něco potřebujete, protože se nedovedete vzdát domku, ve kterém stejně žijete sama.

Váš dopis nevyznívá příliš radostně. Když chybí radost, znamená to, že jste se ještě nenaučila mít ráda sama sebe, užívat si svůj život a radovat se ze všeho, co přináší. Není to lehké, ale je to možné. Pro vás je důležité, abyste měla vyřešen vztah s bývalým manželem a nejspíš i s vaším otcem. To, že jste stále sama, vypadá na zranění a zklamání z mužů. Bylo by dobré najít jejich zdroj a vyléčit je. Jste ještě příliš mladá na to, abyste rezignovala na šťastný partnerský vztah. Zkuste si o všem popovídat s nějakým psychologem. Jeden rozhovor na to asi stačit nebude, ale nějak začněte. Čím dříve přestanete vnímat svůj život jako prázdný, tím dříve se to podaří i vašemu synovi. Stejně tak, jako se budete soustředit na pozitivní vlastnosti vašeho syna, soustřeďte se i na svoje a začněte si je užívat. Když to uděláte, lidé s k vám začnou chovat jinak a to vás povzbudí, abyste pokračovala. Z celého srdce vám přeji hodně radosti do následujících dnů a let…

Váš dotaz

Zde můžete zadat dotaz. Dáma v nouzi si vyhrazuje právo publikovat Váš odeslaný dotaz. Pokud si nepřejete uveřejnit Vaše jméno, zvolte smyšlené.

Pište, prosím, své otázky s diakritikou, tedy s háčky a čárkami. Nemám časový prostor vaše otázky textově upravovat. Moc děkuji!



Můžete zadat ještě 1300 znaků




„Neexistuje zdravá žárlivost, vše co je opravdu zdravé,
je zdrojem trvalé lásky a štěstí.“